1Davidův žalm, když byl v Judské pustině.
2Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi.
3Proto tě vyhlížím ve svatyni – chci hledět na tvou moc i slávu,
4neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat –
5tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně.
6Má duše se sytí tukem, tučnou stravou. A mé rty? Radostným křikem tě chválí má ústa.
7Když si tě připomínám na svém loži. O tobě rozjímám za nočních hlídek,
8jak jsi mi býval ku pomoci. Budu jásat ve stínu tvých křídel;
9má duše přilnula k tobě. Podpírá mě tvá pravice.
10A ti, kteří usilují o zkázu mé duše, se dostanou do útrob země.
11Budou vydáni pod meč, stanou se kořistí lišek.
12Ale král se bude radovat v Bohu; každý, kdo při něm přísahá, se bude chlubit, ale ústa mluvící lež budou zacpána.