1Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.
2Jen u Boha je utišení mé duše; od něj pochází má spása.
3Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad, nikdy se nepohnu.
4Až dokdy budete napadat člověka? Z vás všech jde smrt jak z bortící se stěny, jak z padající zdi.
5Pořád se radí, jak ho připravit o čest. Oblíbili si lež, svými ústy žehnají, avšak v nitru proklínají. Sela.
6Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje.
7Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad – nepohnu se.
8V Bohu je má spása a sláva, on je má pevná skála – v Bohu mám útočiště.
9Lidé, doufejte v něj v každý čas, vylévejte před ním své srdce – Bůh je naše útočiště. Sela.
10Synové Adamovi jsou jen vánek, synové lidští jen zdání. Na misce vah stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
11Nespoléhejte na útlak a na loupení, nestaňte se marností! I kdyby majetku přibývalo, nepřikládejte k tomu srdce!
12Bůh promluvil jednou a já jsem slyšel toto dvojí: že Bohu patří moc,
13(a tvé je, Panovníku, i milosrdenství) a že odplatíš každému podle jeho skutků.