1Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm k meditaci.
2Naslouchej, Bože, mé modlitbě, nebuď lhostejný k mé úpěnlivé prosbě!
3Věnuj mi pozornost a odpověz mi – motám se ve svém reptání a střečkuji,
4když slyším nepřítele, když na mě tlačí ničema; házejí na mě nepravosti a hněvivě mě osočují.
5Srdce se ve mně svírá, dolehly na mě hrůzy smrti.
6Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza.
7Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla – odletěl bych a měl bych klid.
8Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela.
9Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří.
10Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky – ve městě totiž vidím násilí a svár.
11Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení.
12Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada.
13Netupí mě nepřítel; to bych snesl. Nevyvyšuje se nade mnou ten, kdo mě nenávidí; před tím bych se ukryl.
14Ale jsi to ty, člověk jako já, můj přítel, můj známý,
15s nímž mě pojila sladká důvěrnost! V průvodu jsme chodívali do domu Božího.
16Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože se v jejich nitru uhostilo zlo.
17Já ale budu volat k Bohu a Hospodin mě zachrání.
18Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat, budu úpět a on mé volání vyslyší.
19V pokoji vykoupí mou duši z bojů proti mně, přestože je jich proti mně tolik.
20Bůh, který trůní odedávna, slyší a odpoví jim – Sela – těm, kteří se nechtějí změnit a Boha se nebojí.
21Vztáhne ruku proti pokojnému a znesvětí jeho smlouvu.
22Z úst mu vycházejí lahůdky, ale v srdci má boj. Jeho slova jsou měkčí než olej, jsou to ale vytasené meče.
23Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil.
24Ty je, Bože, svrhneš do jámy zkázy. Člověk krvelačný a podlý se nedožije ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!