1Pro vedoucího chval. Žalm Davida, otroka Hospodinova.
2Výrok přestoupení o ničemovi: V hloubi mého srdce není strach z Boha – nemá jej před očima,
3protože lichotí sám sobě ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
4Slova jeho úst jsou zlá a klamná, přestal chápat, co je správné jednání.
5Vymýšlí špatnosti i na svém loži; postavil se na nedobré cestě, zlem nepohrdá.
6Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství a tvá věrnost až k oblakům.
7Tvá spravedlnost je jako nejvyšší hory, tvé soudy jako velká hlubina. Zachraňuješ lidi i zvířata, Hospodine.
8Jak vzácné je tvé milosrdenství, Bože! Synové lidští hledají útočiště ve stínu tvých křídel.
9Sytí se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší.
10Neboť u tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo.
11Vztáhni své milosrdenství na ty, kteří tě znají, a svou spravedlnost na lidi přímého srdce.
12Kéž na mě nevstoupí noha pyšných a ruka ničemů kéž mě neodežene.
13Tam padli činitelé nepravosti, jsou sraženi a nemohou povstat.