1Davidův žalm. Hospodine, veď při s mými odpůrci, bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
2Uchop štít a pavézu a povstaň mi na pomoc!
3Vezmi kopí a uzavři cestu ke střetu s mými pronásledovateli. Řekni mé duši: Jsem tvá záchrana.
4Ať se stydí a hanbí ti, kdo usilují o můj život. Ať se stáhnou zpět a zastydí ti, kdo mi chystají zlo.
5Budou jako plevy před větrem. To anděl Hospodinův je požene.
6Ať je jejich cesta temná a kluzká a ať je anděl Hospodinův pronásleduje.
7Vždyť na mě bezdůvodně nastražili jámu, bezdůvodně vykopali past pro mou duši.
8Ať na něj přijde zkáza, aniž to tuší. A do té pasti, kterou nastražil, se lapí sám, ať padne do té zkázy!
9Ale má duše bude jásat v Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
10Každá má kost řekne: Hospodine, kdo je jako ty? Vysvobozuješ chudého od mocnějšího, než je sám, chudého a nuzného od uchvatitele.
11Povstávají zlovolní svědkové, kteří se mě vyptávají na věci, které nevím.
12Odplácejí mi zlem za dobré, aby způsobili zármutek mé duši.
13A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.
14Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce.
15A oni se z mého pádu radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci, a já to nevěděl. Utrhali mi a neumlkli.
16Posměvači s bezbožnými na mě skřípou zuby.
17Panovníku, jak dlouho se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy, zachraň mou jedinou před mladými lvy!
18Budu ti vzdávat chválu ve velikém shromáždění, mezi nespočetným lidem tě budu chválit.
19Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují. Ti, kdo mě bezdůvodně nenávidí, ať nemhouří oči.
20Ti nemluví pokojně! Proti poklidným v zemi vymýšlejí zradu.
21Otvírají na mě svá ústa a říkají: Cha, cha! Naše oči to vidí!
22Viděl jsi to, Hospodine, nebuď hluchý! Panovníku, nebuď mi vzdálen!
23Vzbuď se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při!
24Zjednej mi právo podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, ať se nade mnou neradují.
25Ať si v srdci neříkají: Cha, to jsme chtěli! Ať neříkají: Zhltli jsme ho!
26Ať se společně stydí a hanbí ti, kdo se radují z mého trápení! Ať obléknou hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují.
27Ať výskají a radují se ti, kdo si přejí mou spravedlnost! Ať stále říkají: Veliký je Hospodin, jenž dopřává pokoj svému otroku.
28Můj jazyk bude opakovat tvou spravedlnost, každý den tvou chválu.