1Davidův žalm. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.
2Bože můj, v tebe doufám, kéž nejsem zahanben, kéž nade mnou moji nepřátelé nejásají.
3Ano, ti, kdo na tebe očekávají, se stydět nemusejí. Budou se stydět ti, kdo bezdůvodně jednají věrolomně.
4Hospodine, dej mi poznat svoje cesty, vyuč mě svým stezkám.
5Uváděj mě do své pravdy, vyučuj mě, vždyť jsi můj Bůh, má spása. Po celý den očekávám na tebe.
6Vzpomeň na své slitování, Hospodine, i na své milosrdenství, vždyť je od věčnosti.
7Nevzpomínej však na hříchy mého mládí, na má přestoupení. Vzpomeň na mě podle svého milosrdenství, kvůli své dobrotě, Hospodine.
8Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě.
9Pokorné uvádí do práva, pokorné učí své cestě.
10Všechny Hospodinovy stezky jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kdo dbají na jeho smlouvu a jeho svědectví.
11Pro své jméno, Hospodine, mi odpusť mou vinu; ano, je velká.
12Jak je na tom člověk, který se bojí Hospodina? Bude ho vyučovat cestě, kterou si má zvolit.
13Jeho duše bude přebývat v dobru a jeho potomstvo zdědí zemi.
14S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu.
15Mé oči stále hledí k Hospodinu, neboť on vyprošťuje mé nohy z léčky.
16Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, protože jsem osamělý a zkroušený.
17Soužení mého srdce se množí, vyveď mě z mých úzkostí!
18Pohleď na mé soužení a mé trápení a sejmi všechny mé hříchy!
19Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jakou zuřivou nenávistí mě nenávidí!
20Chraň mou duši a vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť hledám útočiště v tobě!
21Nechť mě střeží bezúhonnost a upřímnost, vždyť na tebe očekávám!
22Bože, vykup Izraele ze všech jeho soužení!