1Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho k mé rozumnosti,
2abys zachoval rozvahu a aby tvé rty střežily poznání.
3Vždyť ze rtů cizí ženy kape med a její řeč je hladší nežli olej,
4ale její konec je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč.
5Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují.
6Nesrovnává cestu života, její stezky se klátí, ani to neví.
7Nyní mě, synové, slyšte, neodvracejte se od řečí mých úst.
8Vzdal od ní svou cestu, nepřibližuj se ke vchodu jejího domu,
9jinak dáš svou slávu jinému a svoje roky ukrutníkovi,
10jinak se cizinci nasytí tvojí silou a tvoje námaha půjde do cizího domu.
11Nakonec budeš úpět, až bude celé tvé tělo úplně zničeno.
12Pak řekneš: Jak to, že jsem nenáviděl kázeň a mé srdce odvrhlo pokárání?
13Neposlouchal jsem své učitele a k těm, kteří mě učili jsem nenakláněl ucho.
14Málem jsem se uprostřed shromáždění a obce ocitl ve všem zlu.
15Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny.
16Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí?
17Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou!
18Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí.
19Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně.
20Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky?
21Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky.
22Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat.
23Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat.