1Synové, slyšte otcovo naučení, pozorně naslouchejte, abyste poznali rozumnost.
2Vždyť vám dávám dobrou nauku, moje poučení neopouštějte.
3Když jsem byl synem u svého otce, útlým jedináčkem pro svou matku,
4učil mě a říkal mi: Ať tvé srdce uchopí má slova, zachovávej mé příkazy a budeš žít.
5Získej moudrost, získej rozumnost! Nezapomínej a neodvracej se od řečí mých úst!
6Neopouštěj ji a bude tě chránit, miluj ji a bude tě střežit.
7Počátek moudrosti je: Získej moudrost! Za všechno své vlastnictví získej rozumnost.
8Vysoce si jí važ a vyvýší tě; když ji obejmeš, poctí tě.
9Vloží na tvou hlavu půvabný věnec, předá ti krásnou korunu.
10Slyš, můj synu, přijmi mé řeči, a rozmnoží se ti roky života.
11Učím tě moudré cestě, vedu tě po přímých stezkách.
12Když půjdeš, nebude zdržován tvůj krok, když poběžíš, neklopýtneš.
13Uchop naučení a neopouštěj, střež ho, vždyť je tvůj život!
14Na stezku ničemů nevstupuj, nechoď po cestě zlých lidí.
15Nevšímej si jí, neprocházej po ní, odvrať se od ní a přejdi ji!
16Neboť neusnou, pokud nespáchají zlo, je jim odebrán spánek, pokud nepřivedou někoho k pádu.
17Protože jedí chléb ničemnosti a pijí víno násilí.
18Stezka spravedlivých je jako záře úsvitu, září víc a víc, až do bílého dne.
19Ale cesta ničemů jako tma, nevědí, oč klopýtnou.
20Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, nakloň ucho k mým řečem.
21Ať nesejdou z tvých očí, střež je v hloubi svého srdce.
22Neboť jsou životem pro ty, kdo je nalézají, uzdravením pro celé jejich tělo.
23Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života.
24Odstraň faleš ze svých úst a převrácené rty od sebe vzdal.
25Ať tvé oči hledí vpřed a tvá víčka míří přímo.
26Srovnej stezku pro svůj krok, všechny tvé cesty ať jsou připravené.
27Neuchyl se vpravo, vlevo, odvrať nohu od zlého!