1Běda mi, protože se mi vede jako po sklizni letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.
2Vymizel věrný ze země, přímý mezi lidmi není. Všichni číhají, aby prolévali krev, jeden druhého loví se sítí.
3Na zlo používají své ruce správně: Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují.
4Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den tvých strážných, přišlo tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek.
5Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, střež vchod svých úst.
6Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchýni; nepřáteli člověka jsou lidé z jeho vlastní rodiny.
7Já však budu vyhlížet k Hospodinu, naději budu mít v Bohu, který mě zachraňuje. Můj Bůh mě vyslyší.
8Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem.
9Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud se mě nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.
10Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.
11Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice.
12V onen den k tobě přijdou z Asýrie až po Egypt, z Egypta až po řeku Eufrat, od moře k moři a od hory k hoře.
13Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.
14Pas svůj lid svou holí, ovce svého dědictví, přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.
15Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ukaž nám obdivuhodné činy.
16Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.
17Ať lížou prach jako had, jako ti, co se plazí po zemi; ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe.
18Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.
19Znovu se nad námi slituje a pošlape naše viny. Všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.
20Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.