1Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
2Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“
3Řekl jim toto podobenství:
4„Kdo z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne?
5A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,
6přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.‘
7Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
8„Nebo nějaká žena, která má deset drachem a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenalezne?
9A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.‘
10Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
11Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.
12Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek.
13Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
14A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.
15Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.
16A toužil se nasytit lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.
17Tu přišel k sobě a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!
18Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou.
19Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
20I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho.
21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
22Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho a oblečte ho, a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály.
23Přiveďte tučné tele, zabijte je, jezme a radujme se,
24protože tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat.
25Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.
26Zavolal si jednoho ze služebníků a vyptával se, co to má znamenat.
27On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.‘
28Rozhněval se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat.
29On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.‘
31On mu řekl: ‚Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé.
32Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘“