1A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,
2hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk.
3Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?“
4Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.
5A jim řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“
6Na to nebyli schopni odpovědět.
7Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl podobenství:
8„Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty.
9Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: ‚Dej tomuto své místo‘, potom s hanbou zaujmeš poslední místo.
10Ale když jsi pozván, jdi a ulehni na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: ‚Příteli, postup dopředu.‘ Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.
11Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty.
13Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé,
14a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.“
15Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“
16Ježíš mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé.
17A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: ‚Pojďte, protože vše už je připraveno.‘
18I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘
19A druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘
20A další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘
22A otrok řekl: ‚Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.‘
23A pán řekl otroku: ‚Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.
24Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.‘“
25Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim:
26„Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.
27Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.
28Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby?
29Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,
30a říkali by: ‚Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.‘
31Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je-li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?
32Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.
33Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.“
34„Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?
35Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“