1A Elíhú pokračoval. Řekl:
2Měj se mnou trochu strpení, ať ti sdělím, že výroky o Bohu ještě neskončily.
3Své poznání vezmu zdaleka, spravedlnost přiznám svému Učiniteli.
4Neboť mé výroky opravdu nejsou klam, mluví s tebou člověk úplného poznání.
5Hle, mocný je Bůh, ale člověkem nepohrdá, silou smýšlení je mocný.
6Ničemu při životě nezachová, avšak chudým dopřeje právo.
7Neodvrátí svůj zrak od spravedlivých, s králi je navždy přivede na trůn a budou povýšeni.
8Pokud však jsou spoutáni řetězy, polapeni do provazů soužení,
9vytýká jim jejich skutky a to, že se rozmáhají jejich přestoupení.
10Otvírá jim ucho pro ponaučení a říká, že se mají odvrátit od nepravosti.
11Pokud uposlechnou a budou mu sloužit, dovrší v blahobytu své dny, v potěšení svá léta.
12Pokud ale neuposlechnou, zajdou oštěpem a vydechnou naposled jako člověk bez poznání.
13Lidé bezbožného srdce budou v srdci ukládat hněv, nebudou křičet o pomoc, když je spoutá.
14Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život.
15Zkroušeného vysvobodí skrze jeho soužení, bude jim otvírat ucho skrze útlak.
16Tak i tebe lákal ze chřtánu soužení do volného prostoru, v němž není stísněnost. Tučností naplnil pohodu u tvého stolu.
17Avšak ty jsi naplnil podstatu právní pře ničemy. Právní pře a soud se tě budou držet.
18Jenom ať tě zloba nepodnítí k tleskání. Množství výkupného ať tě neodkloní stranou.
19Cožpak tvé volání o pomoc způsobí, že nezůstaneš v úzkých? Nebo vypětí všech sil?
20Nebaž po noci, která by vytrhla národy z jejich místa.
21Měj se na pozoru, ať se neobrátíš k nepravosti, protože bys raději zvolil ji nežli soužení.
22Hle, jak vyvýšený je Bůh ve své síle. Kdo je takový učitel jako on?
23Kdo mu určil cestu? A kdo řekl: Provedl jsi zvrácenost?
24Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, o němž lidé zpívají.
25Na ně patřili všichni lidé, smrtelný člověk na něj zdaleka pohledí.
26Hle, veliký je Bůh, nepochopíme jej, počet jeho let je nevyzpytatelný.
27Neboť vyzvedne kapky vody a ony kanou v podobě deště, jako jeho mlha,
28oblaka je řinou, kanou na mnoho lidí.
29Ano, mohl by někdo porozumět rozprostření oblaku, hřmění z jeho stánku?
30Hle, rozprostřel nad sebou své světlo, přikryl základy moře.
31Vždyť jimi soudí národy, jídla dává do sytosti.
32Světlo blesku ukryl v dlaních, přikázal mu zasáhnout cíl.
33Jeho hřmot o něm vypovídá, i dobytek o tom, že přichází.