Job 30
1 A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům.
2 Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč.
3 Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení.
4 Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily.
5 Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje.
6 Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách,
7 hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem.
8 Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země.
9 A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku.
10 Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a nemají zábrany plivat mi do tváře.
11 Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.
12 Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.
13 Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka.
14 Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.
15 Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.
16 A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.
17 Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.
18 Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.
19 Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.
20 Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.
21 Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.
22 Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat se v bouři.
23 Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
24 On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.
25 Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
26 Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
27 Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
28 Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.
29 Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.
30 Zčernala na mně kůže, horečkou vzplanuly mé kosti.
31 I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.