1Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:
2Cožpak bude mudrc odpovídat závanem vědomosti a naplní si břicho východním větrem?
3Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská?
4Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem.
5Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků.
6Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě.
7Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce?
8snad Nasloucháš Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe?
9Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás?
10Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec.
11Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?
12Kam tě vede tvé srdce a proč se blýskají tvé oči,
13že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?
14Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?
15Inu, on nevěří svým svatým ani nebesa nejsou v jeho očích čistá.
16Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.
17Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,
18co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.
19Jim jediným byla dána země a žádný cizinec mezi ně nepřišel.
20Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.
21Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.
22Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.
23Vyplašeně bloudí za chlebem – kde může být; ví, že den temnoty je mu pohotově po ruce.
24Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku,
25neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu.
26Běží proti němu s drzou šíjí, s tlustými hřbety svých štítů.
27Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách.
28A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, které byly určeny, aby se staly hromadami kamení.
29Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad.
30Neujde temnotě, jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst.
31Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou.
32Naplní se mimo jeho čas, jeho mladý výhonek se nezazelená.
33Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ.
34Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku.
35Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod.