1Inu, mé oko vše vidělo, mé ucho slyšelo a porozumělo tomu.
2Ve srovnání s vaším poznáním jsem také já obeznámen; nejsem zpozdilejší než vy.
3Já však promluvím se Všemohoucím a budu chtít od Boha rozsoudit.
4Vy šíříte klam, ano všichni jste lékaři k ničemu.
5Kéž se stane, že nadobro zmlknete, to ať je vaší moudrostí.
6Slyšte přece mou stížnost, věnujte pozornost námitkám mých rtů.
7Cožpak budete kvůli Bohu prohlašovat zvrácenost, budete kvůli němu prohlašovat záludnost?
8Budete mu snad nadržovat, pokud za Boha povedete při?
9Bude to snad dobré, až vás prověří, jestliže ho chcete podvádět, jako se podvádí člověk?
10Přísně vás pokárá, pokud budete tajně nadržovat.
11Což vás neohromí jeho vznešenost a nepadne na vás strach z něj?
12Vaše vzpomínky jsou pořekadla z popela, vaše obranné valy jsou jako valy z hlíny.
13Mlčte a nechte mě být, ať mohu promluvit já, ať na mě přijde cokoliv.
14Proč mám nést své maso ve svých zubech a svůj život brát do svých rukou?
15Jestli mě skolí, budu v něho skládat naději; pouze nechám rozsoudit v jeho přítomnosti své cesty.
16I to je mi ke spáse, neboť bezbožný před jeho tvář nepřijde.
17Poslouchejte bedlivě mé slovo a můj výrok ať pronikne do vašich uší.
18Hle, nyní jsem se připravil na soud; vím, že já budu v právu.
19Kdo to se mnou chce vést při? Vždyť bych teď umlkl a vydechl naposled.
20Jen dvě věci se mnou nedělej; tehdy se před tebou nebudu muset skrývat:
21Svou ruku ode mě vzdal a hrůza z tebe ať mě neděsí.
22Pak volej a já odpovím, anebo budu mluvit já a ty mi odpověz.
23Kolik mám zvráceností a hříchů? Dej mi poznat mé přestoupení a můj hřích.
24Proč chceš skrývat svou tvář a považovat mě za svého nepřítele?
25Cožpak chceš strašit odváté listí a pronásledovat vyschlou plevu?
26Vždyť si o mně zapisuješ trpké věci a dáváš mi zakusit důsledky zvráceností mého mládí.
27Vkládáš mé nohy do klády a střežíš všechny mé stezky. Do mých stop si vyryješ značky.
28A on zchřadne jako hniloba; jako roucho rozežrané moly.