Job 12
1 Nato Jób odpověděl. Řekl:
2 Opravdu vidím, že vy jste ten pravý lid a s vámi vymře moudrost.
3 I já mám rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy. S kým nepřicházejí poznatky podobné těmto?
4 Budu předmětem posměchu pro svého bližního, tím, kdo volal k Bohu, a odpověděl mu. Ryzí a spravedlivý je na posměch.
5 Neštěstí je hodno opovržení podle mínění bezstarostného člověka; je připraveno pro ty, kdo mají nejistý krok.
6 Stany ničitelů mají klid a bezpečí mají ti, kdo popouzejí Boha, ten, kdo přinesl boha ve své ruce.
7 Avšak jen se zeptej zvěře, ať tě poučí, a nebeského ptactva, ať ti to oznámí.
8 Nebo promlouvej s rozmyslem k zemi a vyučí tě; mořské ryby ti budou vyprávět.
9 Kdo z nich všech neví, že toto učinila ruka Hospodina?
10 V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla?
11 Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.
12 Mezi kmety je moudrost a dlouhý život dává rozumnost.
13 S ním je však moudrost a síla, jeho je rada a rozumnost.
14 Jestliže něco zboří, nebude to vybudováno, zavře za člověkem a nebude mu otevřeno.
15 Jestliže zadrží vody, vyschnou, vypustí je a vyvracejí zemi.
16 S ním je moc a obezřetnost, jemu patří svedený i svůdce.
17 Rádce vodí naboso a ze soudců dělá potřeštěnce.
18 Rozvázal pouta králů a na jejich bedra uvázal pás.
19 Kněze vodí naboso a podvrací ty, kdo pevně stojí.
20 Spolehlivým odnímá řeč a starcům bere rozvahu.
21 Na šlechtice vylévá pohrdání, uvolnil pás mocných.
22 Odhaluje hlubiny z temnoty, vyvedl na světlo nejhlubší tmu.
23 Vyvyšuje národy a hubí je, rozprostírá národy a zavádí je.
24 Odnímá rozum vůdcům lidu země, nechal je bloudit v bezcestné pustotě.
25 Tápou temnotou bez světla, nechal je bloudit jako opilce.