1Nuže, budu zpívat svému milému píseň mého milého o jeho vinici: Můj milý měl vinici na úrodném vrchu.
2Zkypřil ji, vybral z ní kamení, vysadil ji vybranou révou; vystavěl uprostřed ní věž a také v ní vytesal lis. Očekával, že vydá hrozny, ale vydala páchnoucí bobule.
3A teď, obyvatelé Jeruzaléma a muži judští, jen suďte mezi mnou a mou vinicí.
4Co ještě se mělo udělat pro mou vinici, co jsem v ní neudělal? Proč, když jsem očekával, že vydá hrozny, vydala páchnoucí bobule?
5A teď vám chci oznámit, co učiním se svou vinicí: Odstraním její plot a přijde vniveč, zbořím její zeď a bude k pošlapání.
6Určil jsem ji ke zkáze: Nebude prořezávána ani pleta a vyroste na ní trní a bodláčí; oblakům přikáži, aby na ni nesesílaly déšť.
7Vždyť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští jsou sadbou jeho potěšení. Čekal na právo, a hle – bezpráví, na spravedlnost, a hle – křik.
8Běda těm, kteří připojují dům k domu, přibližují pole k poli, až už není místo a zůstáváte v zemi bydlet sami.
9Slyšel jsem Hospodina zástupů: Jistě mnohé domy zpustnou, i veliké a hezké domy budou bez obyvatel.
10Neboť deset jiter vinice vydá jeden bat a chómer zrna vydá éfu.
11Běda těm, kteří vstávají brzy ráno a shánějí pivo, těm, kdo za soumraku prodlévají, až je víno rozpálí.
12Na jejich hostinách je lyra a harfa, tamburína a flétna i víno, ale na Hospodinovy skutky nehledí a dílo jeho rukou nevidí.
13A tak bude můj lid vystěhován pro nedostatek poznání, jeho vážení lidé budou hynout hladem a jeho dav bude vyprahlý žízní.
14Proto podsvětí rozevřelo svůj chřtán a bezmezně otevřelo svá ústa a důstojnost Jeruzaléma i jeho dav, jeho hukot i jásání do něho sestoupí.
15Shrbí se člověk a ponížen bude muž a oči povýšené budou sníženy,
16Hospodin zástupů bude vyvýšen v soudu a svatý Bůh bude posvěcen v spravedlnosti.
17Beránci se budou pást jako na svých pastvinách a pustiny po vykrmených kusech budou spásat příchozí.
18Běda těm, kdo táhnou vinu provazy klamu a jako popruhem u vozu hřích,
19kteří říkají: Ať si pospíší, ať uspíší své dílo, abychom viděli, ať se přiblíží a naplní plán Svatého Izraele, abychom to poznali!
20Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké.
21Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a před sebou samými rozumní!
22Běda hrdinům v pití vína a mužům udatným v řezání piva,
23těm, kdo kvůli daru ospravedlňují ničemu a spravedlivým jejich spravedlnost upírají!
24Proto jako jazyk ohně požírá strniště a suchá tráva v plamenu klesne, tak jejich kořen shnije a jejich květ odlétne jako prach, protože pohrdli zákonem Hospodina zástupů a řeč Svatého Izraele znevážili.
25Proto vzplanul proti jeho lidu Hospodinův hněv, vztáhl proti němu ruku a ubil ho. Hory se třásly a jejich mrtvoly byly jako smetí na ulicích. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka je stále vztažená.
26Pozvedne korouhev k dalekému národu a hvízdne na něho od konce země; a hle, přijde spěšně a hbitě.
27Nebude v něm nikdo vyčerpaný ani klopýtající, nikdo nebude dřímat ani spát a nikomu se neuvolní pás na bedrech ani se nepřetrhne řemínek boty.
28Jeho šípy jsou ostré a všechny jeho luky jsou napnuty, kopyta jeho koní jsou jako křemen a jeho kola jako vichřice.
29Jeho řev je jako řev lvice; zařve jako mladý lev, zavrčí, uchopí kořist a bezpečně odnese; není nikdo, kdo by ji vysvobodil.
30A v ten den na něj zavrčí, jako když burácí moře. Pohledí-li kdo na zemi, hle, tísnivá temnota a světlo ztemnělo v oblacích.