1Ach Aríeli, Aríeli, město, kde tábořil David! Přidávejte rok k roku, ať se opakuje koloběh svátků!
2Způsobím Aríelovi soužení a nastane smutek a žal, a bude pro mě jako obětní ohniště.
3Utábořím se dokola proti tobě, oblehnu tě s náspy a postavím proti tobě obléhací pevnosti.
4Budeš sníženo, ze země budeš mluvit a v prachu se bude dusit tvá řeč. Jako duch zemřelého bude ze země vycházet tvůj hlas a z prachu bude sípat tvá řeč.
5A dav tvých nepřátel bude jako jemný prach a množství násilníků jako plevy hnané větrem. Stane se to v okamžiku, náhle.
6Od Hospodina zástupů přijde tvé navštívení s hromobitím, se zemětřesením a velikou vřavou, s vichřicí a smrští a s plamenem stravujícího ohně.
7A množství všech národů válčících proti Aríelovi – všech válčících proti němu a jeho pevnosti a sužujících ho – bude jako sen, jako noční vidění.
8Bude to, jako když hladový má sen, že jí; pak se probudí a je stále hladový. Nebo jako když žíznivý má sen, že pije; pak se probudí a je stále žíznivý a jeho duše lační. Tak tomu bude s množstvím všech národů válčících proti hoře Sijónu.
9Otálejte a buďte ohromeni, oslepujte se a buďte slepí! Opili se, ale ne vínem, potáceli se, ale ne z piva.
10Neboť Hospodin na vás vylil ducha hlubokého spánku, zavřel vaše oči – proroky, přikryl vaše hlavy – vidoucí.
11Celé toto zjevení je pro vás jako slova zapečetěné knihy, kterou dají někomu, kdo umí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Nemohu, protože je zapečetěná.
12Pak bude ta kniha dána někomu, kdo neumí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Neumím číst.
13Panovník řekl: Protože se tento lid přibližoval svými ústy a ctili mne svými rty, ale jeho srdce se ode mne daleko vzdálilo – jejich bázeň přede mnou je naučena z příkazu lidí,
14proto hle, já znovu podivuhodně naložím s tímto lidem, podivuhodně a neobyčejně. A zahyne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zahalena.
15Běda těm, kdo se drží hluboko od Hospodina, aby skrývali svůj plán. Jejich dílo se děje v temnotě a říkají: Kdo nás vidí? Kdo o nás ví?
16Ta vaše převrácenost! Zdali se hlína cení stejně jako hrnčíř? Což řekne dílo o svém Tvůrci: Neučinil mě, a výtvor poví o tom, kdo ho utvořil: Ničemu nerozumí?
17Což to nebude už velmi brzy a Libanon se změní v ovocný sad a ovocný sad bude mít cenu lesa?
18V onen den hluší uslyší slova knihy a ze zatmění a temnoty prohlédnou oči slepých.
19Pokorní se budou opět radovat v Hospodinu a nejchudší z lidí budou jásat ve Svatém Izraele.
20Neboť bude konec s násilníkem, pomine posměvač a všichni pohotoví ke špatnosti budou vyhlazeni,
21ti, kteří svádějí člověka ke hříchu slovem, kladou léčku tomu, kdo kárá v bráně, a nicotností převracejí při spravedlivého.
22Proto toto praví Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobovu: Jákob se už nebude stydět a jeho tvář už nezbledne.
23Neboť když uvidí své děti, dílo mých rukou, ve svém středu, budou posvěcovat mé jméno; budou posvěcovat Svatého Jákobova a budou se strachovat Boha Izraele.
24A bloudící duchem poznají rozumnost a reptající se naučí poučení.