1A řekl mi: Lidský synu, sněz to, co nalezneš. Sněz tento svitek a jdi, promluv k domu izraelskému.
2Otevřel jsem tedy svá ústa a on mi dal sníst tento svitek.
3Řekl mi: Lidský synu, nakrmíš své břicho a naplníš své útroby tímto svitkem, který ti dávám. Snědl jsem ho tedy a byl v mých ústech sladký jako med.
4Pak mi řekl: Lidský synu, jdi, předstup před dům izraelský. Promluvíš k nim mými slovy.
5Vždyť nejsi poslán k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, ale k domu izraelskému.
6Nikoli k mnohým národům nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl – pokud bych tě poslal k nim, oni by tě poslechli.
7Avšak dům izraelský tě nebude chtít poslouchat. Nejsou totiž ochotní poslouchat mě, protože celý dům izraelský má tuhé čelo a tvrdé srdce.
8Hle, dal jsem ti právě tak tuhé tváře jako jejich tváře a právě tak tuhé čelo jako jejich čelo.
9Dal jsem ti čelo jako křemen, silnější než pazourek. Nebudeš se jich bát a nebudeš se před nimi třást (že jsou dům vzpoury).
10Dále mi řekl: Lidský synu, všechna má slova, která k tobě promluvím, přijmi do svého srdce a poslouchej na vlastní uši.
11Jdi, předstup před vyhnance, před syny svého lidu. Promluvíš k nim a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin, ať uposlechnou nebo ať nedbají.
12Pak mě Duch pozdvihl a slyšel jsem za sebou zvuk velkého hřmotu: Požehnaná je Hospodinova sláva ze svého místa.
13A zvuk křídel těch bytostí těsně se dotýkajících jedno druhého, zvuk kol vedle nich a zvuk velkého hřmotu.
14Duch mě pozdvihl, zmocnil se mě a já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha a Hospodinova ruka na mně mocně spočívala.
15Přišel jsem k vyhnancům v Tel Abíbu sídlícím u řeky Kebaru, pobýval jsem, kde oni bydlí, zůstal jsem tam sedm dnů a budil jsem uprostřed nich úžas.
16Když uplynulo sedm dnů, stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
17Lidský synu, ustanovil jsem tě strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu.
18Když řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život; onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti; jeho krev však vyhledám z tvé ruky.
19Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši.
20A když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti, provede špatnost a položím před něho pohoršení, on zemře, protože jsi ho nevaroval. Zemře ve svém hříchu a nebude připomínána jeho spravedlnost, kterou vykonal, a jeho krev vyhledám z tvé ruky.
21Ale pokud ty bys toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on by nehřešil, určitě zůstane naživu, neboť se nechal varovat a ty jsi vysvobodil svou duši.
22I spočinula tam na mně Hospodinova ruka a řekl mi: Vstaň, vyjdi na tu pláň, tam s tebou promluvím.
23Vstal jsem, vyšel jsem na tu pláň a tam hle, Hospodinova sláva tam stála, stejně jako jsem ji spatřil u řeky Kebaru. I padl jsem na tvář.
24Pak do mě vstoupil duch, postavil mě na nohy a promluvil na mě. Řekl mi: Vejdi a zavři se uprostřed svého domu.
25A ty, lidský synu, pohleď: Vloží na tebe popruhy, svážou tě jimi a nebudeš moci mezi ně vycházet.
26Přitom ti nechám jazyk přilnout k patru a budeš němý. Nebudeš pro ně mužem, který kárá, protože jsou dům vzpoury.
27Když však s tebou budu mluvit já, otevřu tvá ústa a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin. Ten, kdo poslouchá, ať poslechne, a kdo je nedbalý, ať nedbá, neboť jsou dům vzpoury.