1Toto jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta. Přišli s Jákobem, každý se svou rodinou:
2Rúben, Šimeón, Lévi a Juda,
3Isachar, Zabulón a Benjamín,
4Dan a Neftalí, Gád a Ašer.
5Všech, kdo vyšli z Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef byl už v Egyptě.
6Pak zemřel Josef a všichni jeho bratři a celá ta generace.
7Ale synové Izraele se plodili, hemžili a množili, a bylo jich velmi mnoho, takže ta země byla jimi naplněna.
8V Egyptě pak povstal nový král, který Josefa neznal.
9A řekl svému lidu: Hle, lid synů Izraele je početnější a mocnější než my.
10Nuže, jednejme s ním chytře, aby se dále nemnožil, a když by vypukla proti nám válka, aby se i on nepřidal k těm, kdo nás nenávidí, a bojoval by proti nám, a vyšel by ze země.
11Ustanovili tedy nad ním pracovní dozorce, aby jej utlačovali těžkými robotami. Stavěli faraonovi města skladů Pitom a Rameses.
12Ale čím víc jej utlačovali, tím víc se množil a rozmáhal. Egypťané se začali synů Izraele děsit.
13Syny Izraele tedy surově nutili otročit.
14Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou s hlínou a cihlami a všelijakými polními pracemi – veškerou otročinou, ke které je surově nutili.
15Pak egyptský král přikázal hebrejským porodním bábám – jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa –
16toto: Když pomáháte při porodu Hebrejkám, hleďte na porodní stoličku: Bude-li to syn, usmrťte ho, bude-li to dcera, ať zůstane naživu.
17Porodní báby se však bály Boha a nepočínaly si podle toho, co jim řekl egyptský král, ale nechávaly chlapce naživu.
18Egyptský král si porodní báby zavolal a zeptal se jich: Proč to děláte, že necháváte chlapce naživu?
19Porodní báby faraonovi odpověděly: Hebrejky nejsou jako egyptské ženy, ale jsou plné života. Dříve než k nim porodní bába přijde, porodí.
20A Bůh prokázal těm porodním bábám dobro. Lid se dále množil a byl velmi zdatný.
21A stalo se, protože se ty porodní báby bály Boha, že jim dal rodiny.
22Pak farao přikázal všemu svému lidu: Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu, každou dceru nechejte naživu!