1Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu:
2„Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou,
3který jsi nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl.
4O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé.
5Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus.
6A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení, které Bůh dal našim otcům
7a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi Agrippo, mě Židé žalují.
8Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé?
9Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.
10To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím.
11Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.
12Když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží,
13cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou.
14A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům.‘
15Řekl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Pán odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
16Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu.
17Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám
18otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘
19Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění,
20ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání.
21Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a pokoušeli se mne zabít.
22Bůh mi však až do dnešního dne pomáhal, takže tu stojím a svědčím malému i velikému. Neříkám nic mimo to, co Proroci i Mojžíš pověděli, že se má dít:
23že Mesiáš má trpět, jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo jak lidu izraelskému, tak také pohanům.“
24Když toto mluvil na svou obranu, Festus hlasitě zvolal: „Blázníš, Pavle, mnoho vědomostí tě přivádí k šílenství!“
25A Pavel řekl: „Neblázním, vznešený Feste, nýbrž jasně vyjevuji slova pravdy a zdravého úsudku.
26Vždyť král o těch věcech ví, a proto také k němu mluvím otevřeně. Nevěřím, že mu něco z toho uniklo. Vždyť se to nedálo někde v ústraní.
27Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“
28Agrippa na to řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“
29A Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, aby ses nejen ty, ale všichni ti, kdo mě dnes slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já – kromě těchto pout.“
30Král vstal a s ním místodržitel, Bereniké i ti, kteří s nimi seděli.
31A když se vzdálili, hovořili mezi sebou: „Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt nebo vězení.“
32Agrippa říkal Festovi: „Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“