1Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma.
2Velekněží a přední Židé vznesli u něho žalobu proti Pavlovi. Naléhali na něho
3a žádali, aby jim prokázal laskavost a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí.
4Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu.
5„Ať tedy ti z vás,“ řekl, „kteří mají moc, sestoupí se mnou, a je-li na tom muži něco špatného, ať ho žalují.“
6Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla.
7Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat.
8Pavel se hájil takto: „Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.“
9Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit, Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?“
10Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš.
11Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“
12Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“
13Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa a Bereniké a pozdravili Festa.
14Když tam už nějaký čas pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž,
15o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení.
16Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění.
17Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl k soudu a rozkázal předvést toho muže.
18Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění ze zlých činů, jak jsem očekával,
19nýbrž měli s ním nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije.
20Byl jsem na rozpacích, jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen.
21Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení až do rozhodnutí Jeho Veličenstva; proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.“
22Agrippa řekl Festovi: „Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.“ „Zítra“, řekl Festus, „ho uslyšíš.“
23Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel.
24A Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali a křičeli, že nesmí více zůstat naživu.
25Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.
26Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat.
27Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.“