1V té době král Herodes vztáhl ruce, aby ublížil některým z církve.
2Janova bratra Jakuba zabil mečem.
3Když viděl, že se to Židům líbí, pokračoval a zmocnil se také Petra. Byly právě dny nekvašených chlebů.
4Zatkl ho, dal jej do vězení a svěřil ho čtyřem čtveřicím vojáků, aby ho hlídali. Po velikonocích ho chtěl předvést před lid.
5Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvale modlila k Bohu.
6Noc předtím, než jej Herodes hodlal předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení.
7A hle, Pánův anděl se u něho postavil a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ A řetězy mu spadly s rukou.
8A anděl mu řekl: „Opásej se a obuj si sandály.“ On tak učinil. I říká mu: „Obleč si plášť a pojď za mnou.“
9Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrze anděla děje, je skutečné; myslel si, že má vidění.
10Prošli přes první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. I vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho anděl odstoupil.
11Petr se vzpamatoval a řekl: „Teď opravdu vím, že Pán vyslal svého anděla a vysvobodil mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“
12Když si to uvědomil, přišel k domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kde byli mnozí shromážděni a modlili se.
13Zabouchal na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rodé.
14A když poznala Petrův hlas, radostí ani neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou.
15Ale oni jí řekli: „Blázníš!“ Ona však tvrdila, že je tomu tak. Oni říkali: „Je to jeho anděl.“
16Ale Petr nepřestával tlouci. Když otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni.
17Pokynul jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratřím.“ Pak vyšel a odebral se na jiné místo.
18Když nastal den, byl mezi vojáky nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem.
19Herodes ho hledal a nenalezl, vyslechl stráže a rozkázal je odvést k popravě. Potom sestoupil z Judska do Cesareje a pobýval tam.
20Herodes se velmi hněval na Týrské a Sidónské. Ti přišli jednomyslně k němu, přesvědčili Blasta, který byl královským komorníkem, a prosili o mír, protože jejich krajina byla zásobována potravinami z jeho královského území.
21Ve stanovený den se Herodes, oděn královským rouchem, posadil na řečnické podium a začal k nim mluvit.
22Lid volal: „To je hlas Boží, a ne lidský!“
23A ihned jej udeřil Pánův anděl za to, že nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a zemřel.
24A slovo Boží rostlo a rozmáhalo se.
25Barnabáš a Saul splnili svou službu, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana příjmením Marka.