1Když Jóab, syn Serújin, poznal, že králova mysl je obrácena k Abšalómovi,
2poslal do Tekóje a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem a chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým.
3Jdi ke králi a řekni mu to a to. Jóab pak vložil slova do jejích úst.
4Tekójská žena pak přišla ke králi, padla tváří k zemi, klaněla se a řekla: Pomoz, králi.
5Král se jí zeptal: Co je s tebou? Odpověděla: Ach, jsem vdova, můj muž zemřel.
6Tvá služka měla dva syny. Rvali se spolu na poli a nebyl, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.
7A teď povstala celá rodina proti tvé služce a říkají: Vydej nám toho, kdo ubil svého bratra, a usmrtíme ho za život jeho bratra, kterého zabil, a vyhladíme i dědice. Tak by mi uhasili oharek, který zůstal, neponechali by mému muži na povrchu země jméno ani ostatek.
8Nato král ženě řekl: Jdi domů a já vydám o tobě příkaz.
9Tekójská žena králi odpověděla: Na mně, můj pane a králi, ať je vina a na domu mého otce. Avšak král a jeho trůn ať je nevinný.
10Král řekl: Jestliže někdo promluví proti tobě, přiveď ho ke mně a nebude se tě již moci dotknout.
11Řekla: Ať král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby nechtěl již krevní mstitel zabíjet a nevyhladili mého syna. Řekl: Jakože živ je Hospodin, tvému synovi nespadne na zem ani vlas.
12Žena se zeptala: Smí tvá služka svému pánu a králi ještě něco říct? Odpověděl: Mluv.
13Žena řekla: A proč zamýšlíš něco takového proti Božímu lidu? Když král prohlásil něco takového, jako by nesl vinu za to, že nedovolil navrátit se tomu, koho zapudil.
14Jistě zemřeme a budeme jako na zem vylitá voda, kterou nelze sebrat. Bůh však neodejme život, má v úmyslu nezapudit od sebe zapuzeného.
15Nuže, přišla jsem ke svému králi a pánu promluvit tuto řeč, protože mě lid zastrašoval. Tvá služka si říkala: Promluvím ke králi. Snad král učiní záměr své otrokyně.
16Král vyslechne a vysvobodí svou otrokyni z moci muže, který chce vyhladit mě spolu s mým synem z Božího dědictví.
17Tvá služka si říkala: Kéž mi slovo mého pána a krále přinese upokojení, vždyť můj pán a král je jako Boží posel, který rozumí dobru a zlu. Hospodin, tvůj Bůh, ať je s tebou.
18Král promluvil a řekl ženě: Nezatajuj přede mnou nic, na co se tě zeptám. Žena odpověděla: Nechť mluví můj pán a král.
19Král se zeptal: Není v tom všem s tebou Jóab? Žena odpověděla: Jakože jsi živ, můj pane a králi, je to přesně tak, jak řekl můj pán a král. Tvůj otrok Jóab mi dal příkaz, on vložil do úst tvé služky všechna tato slova.
20Kvůli zvratu v té věci to tvůj otrok Jóab udělal. Můj pán je moudrý jako Boží anděl a ví všechno, co se děje na zemi.
21Král řekl Jóabovi: Dobře, udělám to. Jdi a přiveď mládence Abšalóma zpět.
22Jóab padl tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Jóab řekl: Dnes tvůj otrok ví, že nalezl milost ve tvých očích, můj pane a králi, protože král provedl záměr svého otroka.
23Jóab vstal, šel do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma.
24Král řekl: Ať se odebere do svého domu, mou tvář nezahlédne. Abšalóm se tedy odebral do svého domu a královu tvář nezahlédl.
25Nikdo v celém Izraeli nebyl tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm. Od paty až k hlavě na něm nebylo vady.
26Když si nechával ostříhat hlavu – bylo to vždy na konci roku, kdy se nechával ostříhat, protože ho vlasy tížily, takže se nechal ostříhat – vlasy z jeho hlavy vážily dvě stě šekelů královské váhy.
27Abšalómovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar. Byla to žena krásného vzhledu.
28Abšalóm pobýval v Jeruzalémě dva roky, avšak královu tvář nezahlédl.
29Potom Abšalóm vzkázal pro Jóaba, aby ho poslal ke králi. Ten k němu ale nechtěl přijít. Vzkázal ještě podruhé, ale nechtěl přijít.
30Nato řekl svým otrokům: Podívejte, Jóabovo pole je vedle mého. Má tam ječmen. Jděte a zapalte ho. Abšalómovi otroci zapálili to pole.
31Jóab vstal, šel domů k Abšalómovi a zeptal se ho: Proč tvoji otroci zapálili pole, které patří mně?
32Abšalóm Jóabovi odpověděl: Podívej, vzkázal jsem pro tebe se slovy: Přijď sem, abych tě poslal ke králi se slovy: Proč jsem měl přijít z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych byl ještě tam. Teď chci vidět královu tvář. Anebo jestli je na mně vina, ať mě dá usmrtit.
33Jóab šel ke králi a oznámil mu to. Ten Abšalóma zavolal. Když přišel ke králi, klaněl se před králem tváří k zemi. A král Abšalóma políbil.