1Král dal k sobě shromáždit všechny judské a jeruzalémské starší.
2Pak vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kněží, proroci a všechen lid od nejmenšího do největšího; a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinově domě.
3Král stál u sloupu a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým srdcem a celou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a naplňovat slova této smlouvy zapsaná v této knize. A všechen lid vstoupil do smlouvy.
4Nato král přikázal veleknězi Chilkijášovi, kněžím druhým v pořadí a strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty učiněné pro Baala, Ašeru a pro celý nebeský zástup. Spálil je venku za Jeruzalémem na polích Kidrónu a jejich prach odnesl do Bét-elu.
5Odstranil žrece, které ustanovili judští králové, aby pálili oběti na návrších v judských městech a v okolí Jeruzaléma, a ty, kdo obětovali Baalovi, slunci, měsíci, hvězdám zvěrokruhu a celému nebeskému zástupu.
6Vynesl Ašeru z Hospodinova domu ven za Jeruzalém do údolí Kidrónu, spálil ji v údolí Kidrónu, rozdrtil na prach a její prach hodil na hroby obyčejných lidí.
7Strhl také domy chrámových smilníků, které byly v Hospodinově domě, kde ženy tkaly stany pro Ašeru.
8Přivedl všechny kněze z judských měst a znečistil návrší, kde kněží pálili oběť, od Geby až po Beer-šebu. Strhl též návrší bran u vchodu do brány velitele města Jóšuy, nalevo, když se vchází do městské brány.
9Kněží návrší ovšem nevystupovali k Hospodinovu oltáři v Jeruzalémě, ale jedli nekvašené chleby spolu se svými bratry.
10Tófet, který je v údolí Hinómova syna, také znečistil, aby nikdo neprováděl svého syna či dceru ohněm Molekovi.
11Odstranil též koně, které judští králové zasvětili slunci, od vchodu do Hospodinova domu, u komory dvorního úředníka Netan-meleka, která byla v parbaru; vozy zasvěcené slunci spálil ohněm.
12Také oltáře, které byly na střeše Achazovy horní místnosti a jež udělali judští králové, i oltáře, které udělal Menaše na obou nádvořích Hospodinova domu, král strhl, rozdrtil je a jejich prach hodil do údolí Kidrónu.
13Také návrší, která byla naproti Jeruzalému na jih od Hory zkázy a jež postavil izraelský král Šalomoun pro Aštoretu, ohavnou modlu Sidóňanů, pro Kemóše, ohavnou modlu Moábců, a pro Milkóma, ohavnou modlu synů Amónových, král znečistil.
14Roztřískal posvátné sloupy, pokácel posvátné kůly a jejich místo naplnil lidskými kostmi.
15Také oltář, který byl v Bét-elu, návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izrael k hříchu, také tento oltář i návrší strhl; spálil návrší a rozdrtil na prach, i posvátný kůl spálil.
16Když se Jóšijáš ohlédl, uviděl hroby, které byly na té hoře; dal vzít kosti z hrobů, spálil je na oltáři a znečistil ho podle Hospodinova slova, které volal muž Boží, který vyhlásil tyto události.
17Zeptal se: Co je to za náhrobek, který vidím? Mužové města mu odpověděli: To je hrob muže Božího, který přišel z Judska a vyhlásil tyto události, které jsi s bételským oltářem vykonal.
18Řekl: Nechte ho být. Nikdo ať nehýbe s jeho kostmi. Tak zachránili jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří.
19Také všechny svatyně návrší, které byly v samařských městech a jež udělali izraelští králové, aby provokovali Hospodina k hněvu, Jóšijáš odstranil. Naložil s nimi stejně, jako to učinil v Bét-elu.
20Obětoval na oltářích všechny kněze návrší, kteří tam byli, spálil na nich lidské kosti a vrátil se do Jeruzaléma.
21Král přikázal všemu lidu: Slavte Velikonoce Hospodinu, svému Bohu, jak je zapsáno v této knize smlouvy.
22Takové Velikonoce se totiž neslavily ode dnů soudců, kteří soudili Izrael, a ani po všechny dny králů izraelských i králů judských.
23Ale v osmnáctém roce vlády krále Jóšijáše se slavily takové Velikonoce Hospodinu v Jeruzalémě.
24Také ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce, domácí bůžky, bůžky a všechny ohavné modly, které byly vidět v judské zemi a v Jeruzalémě, Jóšijáš vyhladil, aby naplnil slova zákona, zapsaná v knize, kterou našel kněz Chilkijáš v Hospodinově domě.
25Před ním nebyl takový král, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou zcela podle Mojžíšova zákona, a ani po něm nepovstal jemu podobný.
26Avšak Hospodin se neodvrátil od svého velkého planoucího hněvu, kterým vzplál proti Judovi za všechny provokace, kterými ho provokoval ke hněvu Menaše.
27Hospodin řekl: Také Judu odstraním od své tváře, jako jsem odstranil Izrael, a zavrhnu toto město, které jsem vyvolil, Jeruzalém, i dům, o němž jsem řekl: Tam bude přebývat mé jméno.
28Ostatní Jóšijášovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů.
29Za jeho dnů vytáhl faraon Néko, egyptský král, ke králi asyrskému k řece Eufratu. Král Jóšijáš vytáhl proti němu, ale Néko ho usmrtil u Megida, jakmile ho uviděl.
30Jeho otroci ho dovezli ve voze mrtvého od Megida. Přivezli ho do Jeruzaléma a pohřbili ho v jeho hrobě. Lid země vzal Jóachaza, syna Jóšijášova, pomazali ho a ustanovili ho králem místo jeho otce.
31Jóachazovi bylo dvacet tři let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Chamútal, dcera Jeremjáše z Libny.
32Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činili jeho otcové.
33Faraon Néko ho spoutal v Rible v zemi Chamátu, aby nemohl kralovat v Jeruzalémě, a uložil zemi pokutu sto talentů stříbra a talent zlata.
34Faraon Néko ustanovil králem Eljakíma, syna Jóšijášova, místo jeho otce Jóšijáše. Jeho jméno změnil na Jójakím. Jóachaza vzal, odvedl ho do Egypta a tam zemřel.
35Jójakím dal faraonovi stříbro a zlato; vyměřil ovšem zemi daň, aby mohl dát stříbro podle faraonova příkazu – od každého z lidu země vymáhal stříbro a zlato podle svého výměru, aby to mohl dát faraonovi Nékovi.
36Jójakímovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Zebúda, dcera Pedajášova z Rúmy.
37Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činili jeho otcové.