Bible

1 Což nevíte, bratří – mluvím k těm, kdož zákon znají – že zákon panuje nad člověkem, pokud žije? – 2 Neboť žena provdaná je připoutána zákonem k muži, pokud žije; zemře-li však její muž, není podle zákona vázána k muži. 3 Proto oddá-li se za života (svého) muže jinému muži, bude se nazývati cizoložnicí; zemře-li však její muž, je volná podle zákona, takže nebude cizoložnicí, oddá-li se jinému muži. – 4 Tak i vy, moji bratří, jste mrtvi tělem Kristovým pro zákon, abyste patřili jinému, Tomu, jenž vstal z mrtvých, abychom přinášeli užitek. Bohu. 5 Neboť když jsme žili tělesně, působily v našich údech hříšné žádosti (vzbuzené) skrze zákon, aby nesly ovoce smrti. 6 Nyní však jsme zproštěni zákona, protože jsme odumřeli tomu, v čem jsme byli poutáni, takže sloužíme v novosti ducha, a ne v zastaralosti litery. 7 Co tedy řekneme? Vede zákon k hříchu? Nikoli! Ale hřích jsem nepoznal, leda skrze zákon; neboť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby zákon nepravil: „Nepožádáš!“ 8 Hřích však vzal podnět z přikázání a způsobil ve mně veškerou žádostivost, neboť bez zákona je hřích mrtev. 9 Já jsem žil kdysi bez zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil, ale já jsem zemřel, 10 a tak se ukázalo, že přikázání, které (mělo býti) k životu, je mi k smrti. 11 Hřích totiž vznikl z přikázání, oklamal a usmrtil mě jím. 12 A tak zákon je zajisté svatý, i přikázání svaté, spravedlivé a dobré. 13 Stalo se tedy to, co je dobré, pro mne smrtí? Vůbec ne! Avšak hřích, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi skrze to dobré smrt, aby se stal hřích nad míru hříšným skrze to přikázání. Bezmocný boj nevykoupeného člověka s hříšnými sklony. 14 Víme zajisté, že zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu; 15 neboť co dělám, nechápu. Vždyť to [dobré], co chci, nekonám; ale [zlé], co nenávidím, to činím. 16 Činím-li však to, co nechci, souhlasím, že zákon je dobrý. 17 Ale nečiním to já, nýbrž ten hřích, který přebývá ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně, to je v mém těle, nepřebývá dobro; neboť chtíti dobro je sice v mé moci, avšak vykonati je, nikoliv. 19 Vždyť nečiním to dobré, které chci, nýbrž konám to zlé, které nechci. 20 Činím-li však právě to, co nechci, nedělám to já, nýbrž ten hřích, který přebývá ve mně. 21 Shledávám tedy v sobě zákon: když chci činiti dobré, je mi zlé bližší. 22 Libuji si totiž v Božím zákoně podle vnitřního člověka, 23 ale cítím v svých údech jiný zákon, který odporuje zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. 24 Ó já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti? 25 Díky Bohu skrze Ježíše Krista, Pána našeho! Nuže tedy, já sám sloužím duchem zákonu Božímu, tělem však zákonu hříchu.