Romans 14
1 Slabého ve víře se ujímejte, nikoli abyste rozsuzovali (jeho) myšlenky.
2 Jeden totiž věří, že smí jísti všecko; jiný však, jsa slabý (ve víře), jí zeleninu.
3 Kdo jí, nepohrdej tím, kdo nejí; a kdo nejí, neodsuzuj toho, kdo jí, neboť Bůh ho přijal.
4 Kdo jsi ty, že odsuzuješ cizího služebníka? Vlastnímu Pánu stojí nebo padá; bude však státi, neboť Bůh ho může udržeti.
5 Někdo cení jeden den výše než druhý, jiný cení (stejně) každý den. Každý v svém názoru buď plně přesvědčen!
6 Kdo zachovává den, činí to kvůli Pánu; a kdo jí, jí kvůli Pánu, vždyť vzdává díky Bohu. A kdo nejí, nejí kvůli Pánu a (také) vzdává díky Bohu.
7 Nikdo zajisté z nás nežije pro sebe a neumírá pro sebe,
8 neboť žijeme-li, pro Pána žijeme; umíráme-li, pro Pána umíráme. Ať tedy žijeme nebo umíráme, Pánu patříme.
9 To byl zajistě účel Kristovy smrti a vzkříšení, aby panoval jak nad mrtvými tak nad živými.
10 Ty pak, proč odsuzuješ svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Vždyť všichni budeme státi před soudnou stolicí Boží,
11 neboť je psáno: „Jako že živ jsem, praví Pán:,Každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk vyzná Boha.' “
12 Proto bude každý z nás (sám) za sebe odpovídati Bohu.
13 Nesuďme tedy již jedni druhé! Raději se však pro to rozhodněte, abyste nečinili před bratrem nic, co by ho uráželo nebo pohoršovalo!
14 Pevně jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečistého samo sebou; jen pro toho, kdo pokládá něco za nečisté, pro toho je to nečisté.
15 Avšak zarmucuje-li se tvůj bratr pro pokrm, již nejednáš podle lásky. Nepřiváděj do záhuby svým pokrmem toho, za něhož Kristus zemřel.
16 Nebudiž tedy v potupu vydávána dobrá naše věc!
17 Vždyť království Boží není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém;
18 neboť kdo tímto slouží Kristu, je Bohu milý a lidem příjemný.
19 Nuže, usilujme tedy o to, co je k pokoji, a hleďme toho, co je k vzájemnému povznesení!
20 Neboť pro pokrm dílo Boží! Všecko sice je Čisté, avšak zlem je člověku, který jí na pohoršení.
21 Lépe je nejísti maso a nepíti víno ani (nečiniti) nic jiného, nad čím se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo v čem je slabý.
22 Ty si své přesvědčení měj sám pro sebe před Bohem! Blaze tomu, kdo neodsuzuje sebe samého v tom, co schvaluje!
23 Kdo však je při jídle na rozpacích, jest odsouzen, poněvadž (nejedná) z přesvědčení. Všecko pak, co není z přesvědčení, je hřích.