1I podíval jsem se, a hle, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdož měli jeho jméno a jméno jeho Otce napsáno na svých čelech.
2A uslyšel jsem s nebe hlas jako hukot velkých vod a jako rachot mocného hromu. A ten hlas, který jsem slyšel, zněl jako (zpěv) pěvců, hrajících na své citery.
3I zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi bytostmi a před starci. A nikdo se nemohl naučiti té písni kromě těch sto čtyřiačtyřiceti tisíc, kteří jsou vykoupeni ze světa.
4To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti jdou za Beránkem, kamkoli jde. Oni byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka
5a z jejich úst nevyšla lež, neboť jsou bez poskvrny [před trůnem Božím].
6A spatřil jsem jiného anděla, jak letí uprostřed ovzduší a má věčné evangelium, aby je zvěstoval obyvatelům země, a to každému národu a pokolení, jazyku a kmenu.
7Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nadešla hodina jeho soudu, a pokloňte se Tomu, jenž stvořil nebe a zemi, moře a prameny vod!“
8A za ním šel druhý anděl a pravil: „Padl, padl ten veliký Babylon, který žárem vína svého smilstva opájel všechny národy.“
9Za nimi šel (ještě) třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo se bude klaněti šelmě a jejímu obrazu a přijme její znamení na své čelo nebo na svou ruku,
10bude také píti z vína Božího hněvu, které bude smíšeno nerozředěné v kalichu jeho hněvu, a bude trápen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.
11A jejich trápení bude jako dým vystupovati na věky věků, a nebudou míti odpočinku ve dne ani v noci ti, kdož se klaněli šelmě a jejímu obrazu a kdož přijmou znamení jejího jména.
12Tu se ukazuje trpělivost věřících, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše.“
13I uslyšel jsem hlas s nebe, který pravil [ke mně]: „Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu! Od té chvíle mají, jak praví Duch, odpočinouti od svých námah, neboť jejich skutky jdou za nimi.“
14I podíval jsem se, a hle, bílý oblak, a na oblaku seděl někdo, jenž byl podoben Synu člověka; na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.
15A jiný anděl vyšel z chrámu a volal mocným hlasem na toho, jenž seděl na oblaku: „Pusť svůj srp a žni, neboť nadešla hodina žní, poněvadž uzrál plod země!“
16Ten, jenž seděl na oblaku, pustil svůj srp na zem a země byla požata.
17A vyšel druhý anděl z nebeského chrámu a měl také ostrý srp.
18A (ještě) jiný anděl vyšel od oltáře, maje moc nad ohněm, a zvolal mocným hlasem na toho, jenž měl ostrý srp: „Pusť svůj ostrý srp a seber hrozny z vinice pozemské, neboť jejich hrozny jsou zralé!“
19I pustil anděl svůj [ostrý] srp na zem, sebral hrozny z vinice pozemské a hodil je do velikého lisu Božího hněvu.
20A ten lis byl tlačen mimo město a z lisu tekla krev až po uzdy koní do vzdálenosti tisíce šesti set honů.