Bible

1 I podíval jsem se, a hle, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdož měli jeho jméno a jméno jeho Otce napsáno na svých čelech. 2 A uslyšel jsem s nebe hlas jako hukot velkých vod a jako rachot mocného hromu. A ten hlas, který jsem slyšel, zněl jako (zpěv) pěvců, hrajících na své citery. 3 I zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi bytostmi a před starci. A nikdo se nemohl naučiti té písni kromě těch sto čtyřiačtyřiceti tisíc, kteří jsou vykoupeni ze světa. 4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti jdou za Beránkem, kamkoli jde. Oni byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka 5 a z jejich úst nevyšla lež, neboť jsou bez poskvrny [před trůnem Božím]. 6 A spatřil jsem jiného anděla, jak letí uprostřed ovzduší a má věčné evangelium, aby je zvěstoval obyvatelům země, a to každému národu a pokolení, jazyku a kmenu. 7 Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nadešla hodina jeho soudu, a pokloňte se Tomu, jenž stvořil nebe a zemi, moře a prameny vod!“ 8 A za ním šel druhý anděl a pravil: „Padl, padl ten veliký Babylon, který žárem vína svého smilstva opájel všechny národy.“ 9 Za nimi šel (ještě) třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo se bude klaněti šelmě a jejímu obrazu a přijme její znamení na své čelo nebo na svou ruku, 10 bude také píti z vína Božího hněvu, které bude smíšeno nerozředěné v kalichu jeho hněvu, a bude trápen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. 11 A jejich trápení bude jako dým vystupovati na věky věků, a nebudou míti odpočinku ve dne ani v noci ti, kdož se klaněli šelmě a jejímu obrazu a kdož přijmou znamení jejího jména. 12 Tu se ukazuje trpělivost věřících, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše.“ 13 I uslyšel jsem hlas s nebe, který pravil [ke mně]: „Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu! Od té chvíle mají, jak praví Duch, odpočinouti od svých námah, neboť jejich skutky jdou za nimi.“ 14 I podíval jsem se, a hle, bílý oblak, a na oblaku seděl někdo, jenž byl podoben Synu člověka; na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp. 15 A jiný anděl vyšel z chrámu a volal mocným hlasem na toho, jenž seděl na oblaku: „Pusť svůj srp a žni, neboť nadešla hodina žní, poněvadž uzrál plod země!“ 16 Ten, jenž seděl na oblaku, pustil svůj srp na zem a země byla požata. 17 A vyšel druhý anděl z nebeského chrámu a měl také ostrý srp. 18 A (ještě) jiný anděl vyšel od oltáře, maje moc nad ohněm, a zvolal mocným hlasem na toho, jenž měl ostrý srp: „Pusť svůj ostrý srp a seber hrozny z vinice pozemské, neboť jejich hrozny jsou zralé!“ 19 I pustil anděl svůj [ostrý] srp na zem, sebral hrozny z vinice pozemské a hodil je do velikého lisu Božího hněvu. 20 A ten lis byl tlačen mimo město a z lisu tekla krev až po uzdy koní do vzdálenosti tisíce šesti set honů.