1V tu dobu přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kdo je největší v království nebeském?“
2A Ježíš, zavolav si dítě, postavil je doprostřed nich a řekl:
3„Vpravdě pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, nevejdete do království nebeského.
4Každý, kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten bude největší v království nebeském.
5A kdo přijme jedno takové dítě ve jménu mém, mne přijímá.“
6„Kdo by však pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, tomu bylo by lépe, aby byl mlýnský kámen zavěšen na jeho hrdlo a aby byl pohroužen do hlubiny mořské.“
7„Běda světu pro pohoršení! Je nutno, aby přicházela pohoršení, ale běda tomu člověku, skrze něhož pohoršení přichází!
8Pohoršuje-li tě tvá ruka nebo tvá noha, utni ji a odhoď od sebe; lépe je ti vejiti do života bez ruky nebo bez nohy, než s oběma rukama nebo s oběma nohama býti uvržen do věčného ohně.
9A pohoršuje-li tě tvé oko, vyloupni je a odhoď od sebe; lépe je ti s jedním okem vejiti do života, než s oběma očima býti uvržen do pekelného ohně.“
10„Hleďte, ať žádným z těchto maličkých nepohrdáte! Neboť pravím vám: Jejich andělé v nebi stále patří na tvář mého Otce, jenž je v nebesích.“
11„Syn člověka přišel totiž, aby spasil, co zahynulo.
12Co myslíte vy? Měl-li by někdo sto ovec a jedna z nich by se zaběhla, zda nenechá devětadevadesát na horách a nejde hledati tu, která se zaběhla?
13A podaří-li se mu ji nalézti, vpravdě pravím vám, že se nad ní raduje více než nad devětadevadesáti, které se nezaběhly.
14Tak také není vůle vašeho Otce, jenž je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“
15„Jestliže by se proti tobě provinil tvůj bratr, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima! Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra;
16neposlechne-li tě, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla každá věc zjištěna.
17Neposlechne-li jich, pověz to Církvi! Neuposlechne-li však ani Církve, budiž tobě jako pohan a celník!“
18„Vpravdě pravím vám: Cokoli svážete na zemi, bude svázáno i na nebi; a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“
19„Opět pravím vám: Dohodnou-li se dva z vás na zemi o jakékoliv věci a poprosí o ni, dostane se jim toho od mého Otce, jenž je v nebesích.
20Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi.“
21Tehdy přistoupil k němu Petr a řekl: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proviní proti mně? Nejvíc sedmkrát?“
22Dí jemu Ježíš: „Nepravím tobě,nejvíc sedmkrát', nýbrž sedmasedmdesátkrát.“
23„Proto je podobno království nebeské králi, který chtěl klásti účty se svými služebníky.
24A když počal účtovati, předvedli mu jednoho, který mu byl dlužen deset tisíc hřiven.
25Poněvadž však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodati, i jeho manželku i děti a všechen jeho majetek a (tak za to) zaplatiti (dluh).
26Padl tedy ten služebník před ním a prosil:,Poshověj mi, a všechno ti zaplatím!'
27I slitoval se pán nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.“
28„Ale když vyšel ten služebník, potkal se s jedním ze svých spoluslužebníků, který mu dlužil sto denárů. I popadl ho a rdousil řka:,Zaplať svůj dluh!'
29Padl tedy jeho spoluslužebník před ním a prosil ho:,Poshověj mi, a všechno ti zaplatím!'
30Ale on nechtěl, nýbrž odešel a dal jej do žaláře, dokud by mu nezaplatil dluh.“
31„Když spatřili jeho spoluslužebníci, co se přihodilo, zarmoutili se velmi a přišli povědět svému pánu všechno, co se stalo.
32Tu si ho zavolal jeho pán a řekl mu:,Služebníče nešlechetný, všechen dluh jsem ti odpustil, poněvadž jsi mě prosil,
33neměl ses tedy také ty slitovati nad svým spoluslužebníkem, jak i já jsem se slitoval nad tebou?'
34I rozhněval se jeho pán a dal jej mučitelům, dokud by nezaplatil všechen dluh.“
35„Tak i můj Otec nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte ze srdce každý svému bratru.“