Bible

1 Po šesti dnech vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vedl je samotné na vysokou horu do ústraní. Tam se před nimi proměnil. 2 I zaskvěla se jeho roucha a velmi zbělela jako sníh, jak je žádný bělič na zemi nemůže vybíliti. 3 A zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 4 A Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, dobře je nám zde! Udělejme tři stánky: tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden!“ 5 Nevěděl totiž, co mluví, neboť byli polekáni. 6 I udělal se oblak a zastiňoval je, a z oblaku zazněl hlas: „Tento je můj milý Syn, toho poslouchejte!“ 7 A když se náhle kolem rozhlédli, neviděli již nikoho, jenom samotného Ježíše u sebe. 8 Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu o tom, co viděli, nepovídali; teprve až vstane Syn člověka z mrtvých. 9 I podrželi si tu věc u sebe, ač uvažovali, co to znamená „až vstane z mrtvých.“ 10 I tázali se ho: „Proč tedy říkají [farizeové a] zákonici, že napřed má přijíti Eliáš?“ 11 On pak jim odpověděl: „Eliáš přijde napřed a napraví všechno. A co je psáno o Synu člověka, že má mnoho trpěti a býti opovržen? 12 Ale pravím vám: Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno.“ 13 A když přišel k svým učedníkům, spatřil veliký zástup a okolo nich i zákoníky, jak se s nimi hádají. 14 Jakmile všechen lid spatřil Ježíše, užasl a polekal se; pak běželi k němu a vítali ho. 15 I otázal se jich: „Oč se hádáte mezi sebou?“ 16 Jeden ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, má němého ducha 17 a ten jím trhá, kdekoliv ho uchopí, takže sliní a skřípe zuby a ztrne. I řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vymítli, ale nemohli.“ 18 On jim řekl: „Ó pokolení nevěřící, jak dlouho mám býti s vámi? Jak dlouho mám vás trpěti? Přiveďte ho ke mně!“ 19 I přivedli ho. A jakmile ho zlý duch spatřil, hned chlapcem zalomcoval; a on padl na zem, válel se a slinil. 20 I otázal se jeho otce: „Jak je tomu dávno, co se mu to stalo?“ On praví: „Od dětství. 21 Už často ho shodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale zmůžeš-li něco, pomoz nám, slituj se nad námi!“ 22 Ježíš mu řekl: „Můžeš-li věřiti, všechno je možno věřícímu.“ 23 A hned otec toho chlapce zvolal se slzami: „Věřím, [Pane,] pomoc mé nedůvěře!“ 24 Když Ježíš viděl, že se lid sbíhá, přikázal přísně nečistému duchu slovy: „Duchu zlý a němý, já ti rozkazuji, vyjdi z něho a již do něho nevcházej!“ 25 I vykřikl, prudce chlapcem zalomcoval a vyšel z něho. On byl jako mrtev, takže mnozí pravili: „Zemřel.“ 26 Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. 27 Když pak vešel do domu, tázali se ho v soukromí jeho učedníci: „Proč my jsme ho nemohli vymítnouti?“ 28 On jim řekl: „Takový druh nemůže vyjíti ničím jiným, leda modlitbou [a postem].“ 29 Když pak odtud vyšli, ubírali se dále Galilejí, ale nechtěl, aby někdo o tom věděl. 30 Učil pak své učedníky a mluvil k nim: „Syn člověka bude vydán v ruce lidí; a zabijí ho, a když bude zabit, vstane třetího dne z mrtvých.“ 31 Ale oni nerozuměli tomu slovu, báli se ho však otázat. 32 I přišli do Kafarnaa. Když byli v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ 33 Oni však mlčeli; neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je větší. 34 I posadil se a povolav k sobě dvanáct, řekl jim: „Chce-li kdo býti prvním, buď ze všech posledním a služebníkem všech!“ 35 A vzal dítě, posadil je mezi ně, a objav dítě, řekl jim: 36 „Kdo přijme jedno z takových dětí ve jménu mém, mne přijímá; a kdo mne přijímá, nepřijímá mne, nýbrž Toho, který mě poslal.“ 37 I řekl k němu Jan: „Mistře, viděli jsme, jak kdosi v tvém jménu vymítá zlé duchy; poněvadž však s námi nechodí, bránili jsme mu.“ 38 Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť nikdo, kdo ve jménu mém činí divy, nemůže hned nato zle mluviti o mně! 39 Neboť kdo není proti vám, je pro vás. 40 Vždyť každý, kdo vám podá ve jménu mém číši vody k pití, protože jste Kristovi, vpravdě pravím vám, že neztratí svou odměnu.“ 41 „A kdo by pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří věří [ve mne], tomu by bylo lépe, aby byl uvázán mlýnský kámen na jeho hrdlo a s ním aby byl uvržen do moře. 42 A pohoršuje-li tě tvá ruka, utni ji; lépe je ti vejíti do života bez ruky, než s oběma rukama odejíti do pekla v neuhasitelný oheň, 43 [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne]. 44 A pohoršuje-li tě tvá noha, utni ji; lépe je ti vejiti do života věčného chromému, než s oběma nohama býti uvržen do pekla [v neuhasitelný oheň, 45 kde jejich červ neumírá a oheň nehasne]. 46 A pohoršuje-li tě tvé oko, vyloupni je; lépe je ti s jedním okem vejiti do království Božího, než s oběma očima býti uvržen do pekelného ohně, 47 kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 48 Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].“ 49 „Užitečná věc je sůl. Stane-li se však sůl neslanou, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a zachovávejte pokoj mezi sebou!“