1Po šesti dnech vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vedl je samotné na vysokou horu do ústraní. Tam se před nimi proměnil.
2I zaskvěla se jeho roucha a velmi zbělela jako sníh, jak je žádný bělič na zemi nemůže vybíliti.
3A zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
4A Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, dobře je nám zde! Udělejme tři stánky: tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden!“
5Nevěděl totiž, co mluví, neboť byli polekáni.
6I udělal se oblak a zastiňoval je, a z oblaku zazněl hlas: „Tento je můj milý Syn, toho poslouchejte!“
7A když se náhle kolem rozhlédli, neviděli již nikoho, jenom samotného Ježíše u sebe.
8Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu o tom, co viděli, nepovídali; teprve až vstane Syn člověka z mrtvých.
9I podrželi si tu věc u sebe, ač uvažovali, co to znamená „až vstane z mrtvých.“
10I tázali se ho: „Proč tedy říkají [farizeové a] zákonici, že napřed má přijíti Eliáš?“
11On pak jim odpověděl: „Eliáš přijde napřed a napraví všechno. A co je psáno o Synu člověka, že má mnoho trpěti a býti opovržen?
12Ale pravím vám: Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno.“
13A když přišel k svým učedníkům, spatřil veliký zástup a okolo nich i zákoníky, jak se s nimi hádají.
14Jakmile všechen lid spatřil Ježíše, užasl a polekal se; pak běželi k němu a vítali ho.
15I otázal se jich: „Oč se hádáte mezi sebou?“
16Jeden ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, má němého ducha
17a ten jím trhá, kdekoliv ho uchopí, takže sliní a skřípe zuby a ztrne. I řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vymítli, ale nemohli.“
18On jim řekl: „Ó pokolení nevěřící, jak dlouho mám býti s vámi? Jak dlouho mám vás trpěti? Přiveďte ho ke mně!“
19I přivedli ho. A jakmile ho zlý duch spatřil, hned chlapcem zalomcoval; a on padl na zem, válel se a slinil.
20I otázal se jeho otce: „Jak je tomu dávno, co se mu to stalo?“ On praví: „Od dětství.
21Už často ho shodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale zmůžeš-li něco, pomoz nám, slituj se nad námi!“
22Ježíš mu řekl: „Můžeš-li věřiti, všechno je možno věřícímu.“
23A hned otec toho chlapce zvolal se slzami: „Věřím, [Pane,] pomoc mé nedůvěře!“
24Když Ježíš viděl, že se lid sbíhá, přikázal přísně nečistému duchu slovy: „Duchu zlý a němý, já ti rozkazuji, vyjdi z něho a již do něho nevcházej!“
25I vykřikl, prudce chlapcem zalomcoval a vyšel z něho. On byl jako mrtev, takže mnozí pravili: „Zemřel.“
26Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
27Když pak vešel do domu, tázali se ho v soukromí jeho učedníci: „Proč my jsme ho nemohli vymítnouti?“
28On jim řekl: „Takový druh nemůže vyjíti ničím jiným, leda modlitbou [a postem].“
29Když pak odtud vyšli, ubírali se dále Galilejí, ale nechtěl, aby někdo o tom věděl.
30Učil pak své učedníky a mluvil k nim: „Syn člověka bude vydán v ruce lidí; a zabijí ho, a když bude zabit, vstane třetího dne z mrtvých.“
31Ale oni nerozuměli tomu slovu, báli se ho však otázat.
32I přišli do Kafarnaa. Když byli v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“
33Oni však mlčeli; neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je větší.
34I posadil se a povolav k sobě dvanáct, řekl jim: „Chce-li kdo býti prvním, buď ze všech posledním a služebníkem všech!“
35A vzal dítě, posadil je mezi ně, a objav dítě, řekl jim:
36„Kdo přijme jedno z takových dětí ve jménu mém, mne přijímá; a kdo mne přijímá, nepřijímá mne, nýbrž Toho, který mě poslal.“
37I řekl k němu Jan: „Mistře, viděli jsme, jak kdosi v tvém jménu vymítá zlé duchy; poněvadž však s námi nechodí, bránili jsme mu.“
38Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť nikdo, kdo ve jménu mém činí divy, nemůže hned nato zle mluviti o mně!
39Neboť kdo není proti vám, je pro vás.
40Vždyť každý, kdo vám podá ve jménu mém číši vody k pití, protože jste Kristovi, vpravdě pravím vám, že neztratí svou odměnu.“
41„A kdo by pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří věří [ve mne], tomu by bylo lépe, aby byl uvázán mlýnský kámen na jeho hrdlo a s ním aby byl uvržen do moře.
42A pohoršuje-li tě tvá ruka, utni ji; lépe je ti vejíti do života bez ruky, než s oběma rukama odejíti do pekla v neuhasitelný oheň,
43[kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].
44A pohoršuje-li tě tvá noha, utni ji; lépe je ti vejiti do života věčného chromému, než s oběma nohama býti uvržen do pekla [v neuhasitelný oheň,
45kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].
46A pohoršuje-li tě tvé oko, vyloupni je; lépe je ti s jedním okem vejiti do království Božího, než s oběma očima býti uvržen do pekelného ohně,
47kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.
48Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].“
49„Užitečná věc je sůl. Stane-li se však sůl neslanou, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a zachovávejte pokoj mezi sebou!“