1Když se odtud odebral, přišel do judského území za Jordánem. I scházely se k němu opět zástupy a On je učil, jak to měl ve zvyku.
2Tu přistoupili k němu farizeové s otázkou, pokoušejíce jej: „Je dovoleno muži propustiti svou manželku?“
3On jim odpověděl takto: „Co vám přikázal Mojžíš?“
4Oni řekli: „Mojžíš dovolil napsati propustný lístek a propustit.“
5Ježíš jim odpovídá: „Pro tvrdost vašeho srdce napsal vám ten příkaz.
6Na počátku stvoření však stvořil Bůh lidi jako muže a ženu.
7Proto opustí člověk otce svého a matku svou a přilne k své manželce,
8a ti dva budou jedním tělem. Nejsou tedy již dva, nýbrž jedno tělo.
9Proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
10Ale v domě se ho zase otázali učedníci na tu věc.
11Řekl jim: „Kdokoliv propustí svou manželku a pojme jinou, cizoloží proti ní;
12a propustí-li žena svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“
13I přiváděli mu dítky, aby se jich dotkl. Učedníci však domlouvali těm, [kteří je k němu nesli].
14Ale Ježíš vida je, zamrzel se nad tím a řekl jim: „Nechte dítky přijíti ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží!
15Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Boží jako dítko, nevejde do něho.“
16I bral je na lokty, vkládal na ně ruce a žehnal jim.
17Když pak vyšel na cestu, přiběhl kdosi, poklekl před ním a tázal se ho: „Mistře dobrý, co mám činiti, abych dosáhl života věčného?“
18Ježíš mu odvětil: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý kromě jediného Boha.
19Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivé svědectví, nepodváděj, cti otce svého a matku svou!“
20On mu odpověděl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“
21Tu Ježíš pohleděl naň laskavě a řekl mu: „Jednoho se ti ještě nedostává: Jdi, prodej, co máš, a dej. chudým, a budeš míti poklad v nebi; a přijď a následuj mě!“
22Ale on se zarmoutil pro to slovo a odešel smutně, neboť měl mnoho majetku.
23I rozhlédl se Ježíš a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky!“
24Učedníci žasli nad jeho slovy, ale Ježíš promluvil k nim opět takto: „Synáčkové, jak těžko je vejiti do království Božího těm, kteří doufají ve statky!
25Snáze projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do království Božího.“
26I divili se tím více a říkali si vespolek: „Kdo tedy může býti spasen?“
27A Ježíš pohleděl na ně a řekl: „U lidí je to nemožné, ne však u Boha; neboť u Boha je všechno možné.“
28Tu mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“
29Ježíš odpověděl: „Vpravdě pravím vám: Každý, kdo opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,
30dostane stokrát tolik: nyní v tomto čase domy, bratry, sestry, matky, děti a pole, i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.
31Mnozí pak první budou posledními a poslední prvními.“
32Byli pak na cestě k Jerusalemu. Ježíš spěchal před nimi, takže žasli a šli za ním se strachem. Pak vzal opět dvanáct k sobě a počal jim vypravovati, co ho potká:
33„Hle, ubíráme se do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům [a starším]. Ti jej odsoudí na smrt a vydají ho pohanům.
34I budou se mu posmívat, plivat na něj, bičovat ho a pak ho zabijí; ale třetího dne vstane z mrtvých.“
35Tu přistoupí k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a praví mu: „Mistře, přejeme si, abys nám splnil, o cokoliv tě poprosíme.“
36On jim řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“
37Oni řekli: „Dopřej nám, abychom v tvé slávě seděli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici!“
38Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč prosíte. Můžete píti kalich, který já piji, anebo býti pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“
39Oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete píti, a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni,
40avšak seděti po mé pravici nebo po mé levici není mou věcí dáti vám, nýbrž je to pro ty, pro které je to připraveno.“
41A když to uslyšelo deset (ostatních), počali se mrzeti na Jakuba a Jana.
42Ale Ježíš je zavolal a pravil jim: „Víte, že ti, kteří se uznávají za vládce národů, nad nimi panují, a že jejich velmoži uplatňují proti nim svou moc.
43Tak to však nesmí býti mezi vámi. Ale kdo chce býti mezi vámi větší, budiž vaším služebníkem;
44a kdo chce býti mezi vámi první, budiž sluhou všech!
45Neboť ani Syn člověka nepřišel, a by mu bylo slouženo, nýbrž aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
46I přicházejí do Jericha. A když vycházel z Jericha se svými učedníky a s velikým zástupem, seděl u cesty slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův.
47Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, počal volati: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
48I domlouvali mu mnozí, aby mlčel; ale on tím hlasitěji volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
49Ježíš se zastavil a dal si ho zavolati. I volají slepce, řkouce mu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě!“
50Odhodil plášť, vyskočil a přišel k němu.
51Ježíš k němu promluvil: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepec mu řekl: „Mistře, ať vidím!“
52Ježíš pak mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila!“ Hned prohlédl a šel za ním tou cestou.