Mark 11
1 Když se přibližovali k Jerusalemu a Bethanii při hoře Olivetské, poslal dva ze svých učedníků a pravil jim:
2 „Jděte do vesnice, která je před vámi! A hned, jak budete do ní vcházeti, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo neseděl. Odvažte je a přiveďte!
3 A řekne-li vám někdo:,Co to děláte?' odpovězte:,Pán je potřebuje a hned je sem propustí.' “
4 I odešli a nalezli oslátko přivázané u dveří u cesty; i odvázali je.
5 Někteří z okolostojících jim pravili: „Co to děláte? Proč odvazujete oslátko?“
6 Oni jim řekli, jak jim přikázal Ježíš. I nechali je.
7 A přivedli oslátko k Ježíšovi a vložili na ně svá roucha. I vsedl na ně.
8 Mnozí pak prostřeli svá roucha na cestu, jiní sekali ratolesti se stromů a prostírali je na cestu.
9 A ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří byli vzadu, volali: „Hosanna!
10 Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Buď požehnáno přicházející království našeho otce Davida! Hosanna na výsostech!“
11 I vešel do Jerusalema a do chrámu; pohleděl okolo na všechno, a poněvadž byla již večerní hodina, odešel se dvanácti do Bethanie.
12 Když druhého dne vyšli z Bethanie, pocítil hlad.
13 A spatřil zpovzdálí fíkovník s listy. Sel, zdali snad něco na něm nalezne. Ale když k němu přišel, nenalezl nic kromě listí, neboť nebyl čas fíků.
14 I řekl mu: „Ať z tebe na věky nikdo nejí ovoce!“ A slyšeli to jeho učedníci.
15 I přicházejí do Jerusalema. Když vešel do chrámu, počal vyháněti ty, kteří v chrámě prodávali a kupovali; a převrátil stoly penězoměnců i stoly prodavačů holubů,
16 a nedopustil, aby kdo nosil nádobu chrámem.
17 Učil je takto: „Což není psáno:,Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste jej učinili peleší lotrovskou.“
18 Když to uslyšeli velekněží a zákoníci, přemýšleli, jak by ho zahubili, neboť se ho báli, poněvadž všechen lid byl v úžasu nad jeho učením.
19 Když nastal večer, vyšel z města.
20 Když ráno šli kolem toho fíkovníku, uzřeli, že jest uschlý od kořene.
21 Tu se rozpomenul Petr a řekl mu: „Mistře, hle, fíkovník, jemuž jsi zlořečil, uschl.“
22 Ježíš jim řekl: „Mějte víru v Boha!
23 Vpravdě pravím vám: Kdo řekne této hoře:,Zdvihni se a vrhni se do moře!' a nebude v svém srdci pochybovat, nýbrž věřiti, že se tak stane, cokoli řekne, stane se mu.
24 Proto pravím vám: O cokoli budete prositi v modlitbě, věřte, že to dostanete a že se vám to splní.
25 A když vstáváte k modlitbě, odpouštějte, máte-li něco proti někomu, aby vám též váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše hříchy.
26 [Neodpustíte-li vy, neodpustí ani váš Otec, který je v nebesích, vaše hříchy.]“
27 A přicházejí opět do Jerusalema. Když chodil v chrámě, přistoupili k němu velekněží a zákoníci a starší
28 a praví mu: „Jakou pravomocí ty věci činíš? A kdo ti dal tu pravomoc, abys to činil?“
29 Ježíš jim však řekl: „I já se vás otáži na jednu věc; odpovězte mi a povím vám, jakou pravomocí činím ty věci.
30 Odkud byl křest Janův, s nebe či od lidí? Odpovězte mi!“
31 Ale oni uvažovali sami u sebe takto: „Řekneme-li,S nebe,' řekne:,Proč jste mu tedy neuvěřili?'
32 Řekneme-li:,Od lidí,' bojíme se lidu.“ Všichni totiž měli Jana za pravého proroka.
33 I odpověděli Ježíšovi takto: „Nevíme.“ Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou pravomocí ty věci činím.“