1I počal jim mluviti v podobenstvích: „Jeden člověk založil vinici; ohradil ji plotem, vykopal v ní lis, postavil strážní vížku a pronajal vinici vinařům. Potom odcestoval.“
2„Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby přijal od vinařů z užitku vinice.
3Ale oni ho chytili, zmrskali a propustili s prázdnou.
4I poslal k nim zase jiného služebníka; toho zranili na hlavě a potupili.
5A opět poslal jiného, toho však zabili; a ještě mnoho jiných; a z těch jedny zmrskali, jiné usmrtili.
6Měl tedy ještě jediného milovaného syna; i toho poslal k mim naposled a řekl:,Zastydí se před mým synem.'
7Ale vinaři si řekli vespolek:,To je dědic! Pojďme, zabijme ho, a dědictví bude naše.'
8I uchopili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
9Co tedy učiní pán vinice? Přijde a zahubí vinaře a dá vinici jiným.
10Copak jste nečetli Písmo o tom:,Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
11Od Pána se to stalo a je to podivné v našich očích'?“
12I snažili se ho zajmouti, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství vztahoval na ně. A nechali ho a odešli odtud.
13I poslali k němu některé z farizeů a herodovců, aby ho polapili v řeči.
14Ti přišli a pravili mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a nedbáš na nikoho, neboť nehledíš na osobu lidskou, nýbrž podle pravdy učíš cestě Boží. Sluší se platiti císaři daň, či jí nemáme platiti?“
15Ale On, znaje jejich pokrytectví, řekl jim: „Proč mě pokoušíte? Podejte mi denár, ať se podívám!“
16Oni mu jej podali. I řekl jim: „Čí je tento obraz i nápis?“ Dí jemu: „Císařův.“
17Ježíš pak jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři; a co je Božího, Bohu!“ I divili se mu.
18Přišli k němu saduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a tázali se ho:
19„Mistře, Mojžíš nám napsal:,Zemře-li něčí bratr a zanechá-li po sobě manželku, ale nezanechá žádné děti, ať si jeho bratr vezme jeho manželku a zplodí svému bratru potomstvo!'
20Bylo pak sedm bratrů: První si vzal manželku a zemřel bez potomstva.
21I vzal si ji druhý, ale zemřel; a ani on nezanechal potomstvo; a třetí taktéž.
22A tak všech sedm [si ji vzalo za manželku a] nezanechali potomstvo. Naposledy ze všech zemřela i žena.
23Čí z nich tedy bude žena při vzkříšení, až vstanou z mrtvých? Neboť všech sedm ji mělo za manželku.“
24Odpověděl jim Ježíš: „Zdaž se nemýlíte proto, že neznáte Písma ani moc Boží?
25Neboť až vstanou z mrtvých, nebudou se ani ženit, ani vdávat, nýbrž budou jako andělé v nebesích.
26A o zmrtvýchvstání jste nečetli v knize Mojžíšově,při keři', jak mu Bůh prohlásil:,Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakubův'?
27Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých. Vy se tedy velmi mýlíte.“
28I přistoupil jeden ze zákoníků, který je slyšel, jak se ho dotazovali, a protože viděl, že jim správně odpověděl, otázal se ho: „Které přikázání je ze všech první?“
29Ježíš mu odpověděl: „První ze všech přikázání jest:,Slyš, izraelský národe! Hospodin, Bůh tvůj, je Bůh jediný;
30proto miluj Pána, Boha svého, z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší mysli své a ze vší síly své!' [To jest první přikázání.]
31Druhé pak je mu podobné:,Miluj bližního svého jako sebe samého!' Jiného přikázáni většího nad tato není.“
32I řekl mu zákoník: „Správně, Mistře! Podle pravdy jsi pověděl, že je jeden [Bůh] a že není jiného kromě něho;
33a že milovati ho z celého srdce a z celého rozumu [a z celé duše] a ze vší síly, a milovati bližního jako sebe samého je větší než všechny celopaly a oběti.“
34Ježíš vida, že odpověděl moudře, řekl mu: „Nejsi daleko od království Božího.“ A již se ho nikdo neosmělil otázati.
35A když Ježíš učil v chrámě, pravil: „Jak to, že praví zákoníci, že Mesiáš je syn Davidův?
36Vždyť David sám praví v Duchu svatém:,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám!'
37David tedy sám jej nazývá Pánem; jak může býti jeho synem?“ Četný zástup rád ho poslouchal.
38I pravil jim při svém učení: „Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je na náměstí pozdravují,
39a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na čestných místech při hostinách.
40Na mizinu přivádějí domy vdov pod záminkou dlouhého modlení. Ty stihne přísnější soud!“
41A Ježíš se posadil proti chrámové pokladnici a pozoroval, jak lidé do pokladnice házejí peníze. Mnozí boháči házeli mnoho.
42Přišla pak jedna chudá vdova a hodila tam dva grošíky, to jest jeden halíř.
43I povolal k sobě své učedníky a řekl jim: „Vpravdě pravím vám: Tato chudá vdova dala více než všichni, kteří házeli do pokladnice;
44neboť všichni házeli ze svého přebytku, tato však dala ze svého nedostatku všechno, co měla, všechen svůj majetek.“