1V těch dnech byl s ním opět veliký zástup. Poněvadž neměli co jísti, svolal k sobě své učedníky a řekl jim:
2„Líto je mi zástupu, neboť již tři dny meškají se mnou a nemají co jísti.
3Rozpustím-li je lačné domů, zemdlí na cestě, neboť někteří z nich přišli z daleka.“
4I řekli mu jeho učedníci: „Odkud bude někdo moci nasytiti je chleby zde v pusté krajině?“
5Tu se jich otázal: „Kolik chlebů máte?“ Oni řekli: „Sedm.“
6I rozkázal zástupu, aby se rozložil po zemi. A vzav sedm chlebů, učinil díky, rozlámal je a dával svým učedníkům, aby je předkládali. I předložili je zástupu.
7Také měli několik rybiček. Ty požehnal a dal je také předložiti.
8I jedli a nasytili se. Zbylých kousků sebrali sedm košů.
9Bylo pak [těch, kteří jedli,] asi čtyři tisíce. I rozpustil je.
10A hned vstoupil se svými učedníky na loďku a připlul do krajiny dalmanutské.
11Tu přišli farizeové a počali se s ním příti, žádajíce od něho znamení s nebe, aby ho pokoušeli.
12Ale On si vzdychl v svém duchu a pravil: „Proč žádá toto pokolení znamení? Vpravdě pravím vám: Nebude dáno znamení tomuto pokolení.“
13A nechav je, vstoupil zase na loďku a přeplavil se na druhý břeh.
14Zapomněli však vzíti si chleby a neměli s sebou na loďce nic než jeden chléb.
15(Ježíš) jim přikazoval: „Hleďte, ať se varujete kvasu farizejského a kvasu Herodova!“
16I uvažovali mezi sebou: „To proto, že nemáme chlebů.“
17Když to Ježíš poznal, pravil jim: „Proč uvažujete, že nemáte chlebů? Ještě nechápete ani nerozumíte? Copak ještě máte své srdce zaslepeno? Majíce oči, nevidíte?
18Majíce uši, neslyšíte?
19A nepamatujete se na to, když jsem rozlámal pět chlebů mezi pět tisíc, kolik jste nasbírali košů plných kousků?“ Praví mu: „Dvanáct.“
20„A když sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste nasbírali košíků kousků?“ Praví mu: „Sedm.“
21Na to jim řekl: „A to ještě nerozumíte?“
22I přišli do Bethsaidy; tam přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl.
23Vzal slepce za ruku a vyvedl ho z vesnice. Pak mu potřel slinou oči, vložil na něho ruce a tázal se ho, zdali co vidí.
24I pohlédl vzhůru a řekl: „Vidím choditi lidi veliké jako stromy.“
25Nato mu vložil opět ruce na oči. I prohlédl a byl uzdraven, takže viděl všechno jasně.
26A poslal ho domů s příkazem: „Jdi domů, a až vejdeš do vesnice, nikomu (o tom) nevykládej!“
27I vyšel Ježíš se svými učedníky do vesnic v okolí Caesareje Filipovy. Cestou se tázal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“
28Oni mu odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní pak za jednoho z proroků.“
29Tu jim dí: „Vy pak za koho mě pokládáte?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“
30I přikázal jim přísně, aby to o něm nikomu neříkali.
31I počal je poučovati, že Syn člověka musí mnoho vytrpěti a býti zavržen staršími a velekněžími i zákoníky a býti zabit a po třech dnech vstáti z mrtvých.
32Ta slova mluvil otevřeně. I vzal ho Petr stranou a počal mu domlouvati;
33ale On se obrátil, pohleděl na své učedníky a přísně přikázal Petrovi: „Jdi mi s očí, satane, neboť nemáš na zřeteli věci Boží, nýbrž věci lidské!“
34A když přivolal k sobě zástup i své učedníky, řekl jim: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám a vezmi svůj kříž a následuj mne!
35Neboť kdo by chtěl svůj život zachrániti, ztratí jej; kdo by však svůj život pro mne a pro evangelium ztratil, zachrání jej.
36Neboť co prospěje člověku, i kdyby celý svět získal, ale ztratil život (věčný)?
37Anebo jakou výměnu dá člověk za svůj život (věčný)?
38Neboť kdo se bude styděti za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude styděti také Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“
39Potom jim řekl: „Vpravdě pravím vám: Jsou tu někteří mezi přítomnými, kteří neokusí smrti, dokud neuzří království Boží přicházeti v moci.“