Mark 7
1 I scházejí se k němu farizeové a někteří ze zákoníků; přišli z Jerusalema.
2 Když uzřeli některé z jeho učedníků, jak jedí chléb poskvrněnýma, to jest neumytýma rukama, [hanili je]. –
3 Farizeové totiž a židé vůbec nejedí, dokud si neumyjí důkladně ruce, zachovávajíce tak podání starších.
4 A když přijdou z trhu, nejedí dříve, dokud se nevykoupají. A je mnoho ještě jiných předpisů, které zachovávají na základě podání: umývání koflíků, džbánů, měděnic, [loží]. –
5 I tázali se ho farizeové a zákoníci: „Proč tvoji učedníci nezachovávají podání starších, ale jedí chléb poskvrněnýma rukama?“
6 On však jim odpověděl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno:,Tento lid ctí mě ústy, ale jejich srdce je daleko ode mne!
7 Nadarmo však mě ctí, protože učí lidským naukám a nařízením.'
8 Neboť jste opustili přikázání Boží a zachováváte lidské nařízení: umývání džbánů, koflíků; a mnoho jiných předpisů podobných těmto zachováváte.“
9 Potom jim řekl: „Klidně rušíte přikázání Boží, abyste mohli zachovávati své podání.
10 Neboť Mojžíš pravil:,Cti otce svého a matku svou!' a,Kdo zlořečí otci nebo matce, ať umře!'
11 Vy však pravíte: Řekne-li kdo otci nebo matce:,Co ti ještě ode mne patří, je korban, to jest zásvětný dar,'
12 již připouštíte, aby takový už nic nečinil pro svého otce nebo pro svou matku.
13 Tak rušíte slovo Boží svým podáním, jemuž jste učili; a podobných takových věcí činíte mnoho.“
14 A svolal k sobě opět zástup a pravil jim: „Poslyšte mě a rozumějte!
15 Nic nevchází zvenku do člověka, co by ho mohlo poskvrniti, ale to, co vychází z člověka, to jest, co ho poskvrňuje.
16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
17 A když vešel od zástupu do domu, tázali se ho jeho učedníci na to podobenství.
18 Praví jim: „I vy jste tak nechápaví? Nechápete, že nic, co zvenku vchází do člověka, nemůže ho poskvrniti,
19 poněvadž nevchází mu do srdce, nýbrž jde do břicha a vychází do stoky, vyčišťujíc všeliké pokrmy?“
20 Pravil dále: „Co vychází z člověka, to poskvrňuje člověka;
21 neboť z nitra, z lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy,
22 krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lesť, nestydatosti, závist, rouhání, pýcha, pošetilost.
23 Všechny tyto (nectnosti) vycházejí z nitra a poskvrňují člověka.“
24 Když vstal, odešel odtud do tyrského a sidonského území. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby se někdo o tom dověděl. Ale nemohl se utajiti;
25 neboť hned, jak o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcera měla nečistého ducha, vešla a padla mu k nohám.
26 Ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. I prosila ho, aby vymítí zlého ducha z její dcery.
27 Řekl jí: „Dovol, ať se nejdříve nasytí dítky; neboť není správné bráti chléb dětem a házeti psíkům.“
28 Ale ona odpověděla: „Ovšem, Pane, ale i psíci pod stolem jedí z drobtů po dětech.“
29 Tu jí řekl: „Pro tuto řeč jdi! Zlý duch vyšel z tvé dcery.“
30 I odešla do svého domu a shledala, že dívka leží na loži a že zlý duch vyšel.
31 A když vyšel zase z tyrského území, přišel Sidonem k jezeru Galilejskému územím Desítiměst.
32 I přivedli mu hluchoněmého a prosili ho, aby vložil na něho ruku.
33 Vzal jej od zástupu stranou, vložil mu do uší své prsty, pak nasliniv si prst, dotkl se jeho jazyka,
34 pohlédl s povzdechem k nebi a řekl mu: „Efeta!“ to jest: „Otevři se!“
35 A hned se otevřely jeho uši a rozvázal se jeho svázaný jazyk; i mluvil správně.
36 A přikázal jim, aby o tom nikomu neříkali. Ale čím více jim přikazoval, tím více to rozhlašovali.
37 I divili se velice a pravili: „Dobře učinil všechny věci, i hluchým dává sluch a němým řeč.“