1I scházejí se k němu farizeové a někteří ze zákoníků; přišli z Jerusalema.
2Když uzřeli některé z jeho učedníků, jak jedí chléb poskvrněnýma, to jest neumytýma rukama, [hanili je]. –
3Farizeové totiž a židé vůbec nejedí, dokud si neumyjí důkladně ruce, zachovávajíce tak podání starších.
4A když přijdou z trhu, nejedí dříve, dokud se nevykoupají. A je mnoho ještě jiných předpisů, které zachovávají na základě podání: umývání koflíků, džbánů, měděnic, [loží]. –
5I tázali se ho farizeové a zákoníci: „Proč tvoji učedníci nezachovávají podání starších, ale jedí chléb poskvrněnýma rukama?“
6On však jim odpověděl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno:,Tento lid ctí mě ústy, ale jejich srdce je daleko ode mne!
7Nadarmo však mě ctí, protože učí lidským naukám a nařízením.'
8Neboť jste opustili přikázání Boží a zachováváte lidské nařízení: umývání džbánů, koflíků; a mnoho jiných předpisů podobných těmto zachováváte.“
9Potom jim řekl: „Klidně rušíte přikázání Boží, abyste mohli zachovávati své podání.
10Neboť Mojžíš pravil:,Cti otce svého a matku svou!' a,Kdo zlořečí otci nebo matce, ať umře!'
11Vy však pravíte: Řekne-li kdo otci nebo matce:,Co ti ještě ode mne patří, je korban, to jest zásvětný dar,'
12již připouštíte, aby takový už nic nečinil pro svého otce nebo pro svou matku.
13Tak rušíte slovo Boží svým podáním, jemuž jste učili; a podobných takových věcí činíte mnoho.“
14A svolal k sobě opět zástup a pravil jim: „Poslyšte mě a rozumějte!
15Nic nevchází zvenku do člověka, co by ho mohlo poskvrniti, ale to, co vychází z člověka, to jest, co ho poskvrňuje.
16Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
17A když vešel od zástupu do domu, tázali se ho jeho učedníci na to podobenství.
18Praví jim: „I vy jste tak nechápaví? Nechápete, že nic, co zvenku vchází do člověka, nemůže ho poskvrniti,
19poněvadž nevchází mu do srdce, nýbrž jde do břicha a vychází do stoky, vyčišťujíc všeliké pokrmy?“
20Pravil dále: „Co vychází z člověka, to poskvrňuje člověka;
21neboť z nitra, z lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy,
22krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lesť, nestydatosti, závist, rouhání, pýcha, pošetilost.
23Všechny tyto (nectnosti) vycházejí z nitra a poskvrňují člověka.“
24Když vstal, odešel odtud do tyrského a sidonského území. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby se někdo o tom dověděl. Ale nemohl se utajiti;
25neboť hned, jak o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcera měla nečistého ducha, vešla a padla mu k nohám.
26Ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. I prosila ho, aby vymítí zlého ducha z její dcery.
27Řekl jí: „Dovol, ať se nejdříve nasytí dítky; neboť není správné bráti chléb dětem a házeti psíkům.“
28Ale ona odpověděla: „Ovšem, Pane, ale i psíci pod stolem jedí z drobtů po dětech.“
29Tu jí řekl: „Pro tuto řeč jdi! Zlý duch vyšel z tvé dcery.“
30I odešla do svého domu a shledala, že dívka leží na loži a že zlý duch vyšel.
31A když vyšel zase z tyrského území, přišel Sidonem k jezeru Galilejskému územím Desítiměst.
32I přivedli mu hluchoněmého a prosili ho, aby vložil na něho ruku.
33Vzal jej od zástupu stranou, vložil mu do uší své prsty, pak nasliniv si prst, dotkl se jeho jazyka,
34pohlédl s povzdechem k nebi a řekl mu: „Efeta!“ to jest: „Otevři se!“
35A hned se otevřely jeho uši a rozvázal se jeho svázaný jazyk; i mluvil správně.
36A přikázal jim, aby o tom nikomu neříkali. Ale čím více jim přikazoval, tím více to rozhlašovali.
37I divili se velice a pravili: „Dobře učinil všechny věci, i hluchým dává sluch a němým řeč.“