Mark 6
1 Když vyšel odtud, odebral se do své otčiny. Jeho učedníci šli s ním.
2 Když pak byla sobota, počal učiti v synagoze, a mnozí slyšíce ho, žasli nad jeho učením a pravili: „Odkud má [všechny] ty věci? A jaká to moudrost, která je mu dána, a takové divy, které se dějí jeho rukama?
3 Copak to není tesař, syn Marie a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? A copak nebydlí také jeho sestry zde u nás?“ I horšili se nad ním.
4 Ježíš jim řekl: „Všude jinde je prorok v úctě, jen v své otčině, mezi svými krajany a v svém příbuzenstvu nikoliv.“
5 A nemohl tam učiniti žádný zázrak kromě toho, že uzdravil několik nemocných, vloživ na ně ruce.
6 Divil se jejich nevěře. Pak obcházel okolní vesnice a učil (tam).
7 I povolal k sobě dvanáct a počal je posílati po dvou; dal jim také moc nad nečistými duchy.
8 A přikázal jim, aby nebrali na cestu nic, toliko hůl; ani ne mošnu ani chleba ani peníze do opasku;
9 aby si však obuli sandály a neoblékali dvě sukně.
10 A řekl jim: „Kdekoliv vejdete do domu, tam zůstávejte, pokud z toho místa neodejdete.
11 Ale kde vás nepřijmou ani vás neuposlechnou, tam setřeste, až odtamtud budete vycházet, prach se svých nohou na svědectví proti nim!“
12 I vyšli a kázali, aby činili pokání.
13 Také vymítali mnoho duchů a mazali olejem mnohé nemocné a uzdravovali je.
14 I uslyšel to král Herodes, neboť (Ježíšovo) jméno se stalo slavným, a řekl: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto působí v něm divotvorná moc.“ Jiní však pravili: „Eliáš je to.“
15 A jiní říkali: „Prorok je to jako jeden z proroků.“
16 Když to Herodes uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal stíti, vstal [z mrtvých].“
17 Herodes dal totiž Jana zajmouti a vsaditi do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, že ji pojal za manželku.
18 Neboť Jan říkával Herodovi: „Není ti dovoleno míti manželku svého bratra.“
19 Herodias proto nevražila na něho a chtěla ho zabíti, ale nemohla,
20 poněvadž Herodes se bál Jana, věda, že je to muž spravedlivý a svatý. I chránil ho, mnoho činil podle jeho rad a rád mu naslouchal.
21 Nadešel však příhodný den. Herodes vystrojil o svých narozeninách hostinu svým velmožům, velitelům vojska a předním mužům galilejským.
22 Když pak vešla dcera právě té Herodiady a tančila a zalíbila se Herodovi i jeho spolustolujícím, řekl král dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“
23 A přísahal jí: „O cokoli požádáš, dám ti, třebas by to byla i polovice mého království.“
24 Ona odešla a řekla své matce: „Oč mám žádati?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“
25 I vešla chvatně ke králi a prosila ho: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“
26 I zarmoutil se král. Pro svou přísahu však a kvůli spoluhodovníkům nechtěl ji zarmoutit.
27 I poslal hned kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten ho sťal v žaláři
28 a přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce, a dívka ji dala své matce.
29 Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu.
30 I sešli se apoštolé k Ježíšovi a vyprávěli mu všechno, co činili a čemu učili.
31 On jim řekl: „Pojďte stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňte!“ Bylo totiž mnoho těch, kteří přicházeli a odcházeli, takže sami neměli ani kdy se najísti.
32 Potom vstoupili na loďku a odebrali se na osamělé místo v ústraní.
33 Ale lidé viděli je odcházeti a mnozí to poznali; i sběhli se tam pěšky ze všech měst a přišli (tam) dříve než oni.
34 A když Ježíš vystoupil a uzřel veliký zástup, bylo mu jich líto, poněvadž byli jako ovce bez pastýře; a počal je uičiti mnoha věcem.
35 A když už čas pokročil, přistoupili jeho učedníci a řekli mu: „Osamělé je toto místo a hodina již pokročila.
36 Rozpusť je, ať odejdou do okolních dvorců a vesnic nakoupit si pokrmů k jídlu!“
37 On však jim odpověděl: „Dejte vy jim jísti!“ I řekli mu: „Což máme odejít a koupit za dvě stě denárů chlebů a dáti jim jísti?“
38 On jim řekl: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zvěděli, řekli: „Pět a dvě ryby.“
39 I přikázal jim, aby rozsadili všechny po skupinách po zelené trávě.
40 I posadili se ve skupinách po stu a po padesáti.
41 A vzav pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a pak rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby je kladli před ně. Také dvě ryby rozdělil mezi všechny.
42 I jedli všichni a nasytili se.
43 A sebrali zbytky, dvanáct plných košů kousků, stejně z ryb.
44 Bylo pak těch, kteří jedli, pět tisíc mužů.
45 A hned přiměl své učedníky, aby vstoupili na loďku a plavili se napřed na druhý břeh k Bethsaidě, zatím co On rozpouštěl zástup.
46 A když je rozpustil, odešel na horu se pomodlit.
47 Když nastal večer, byla loďka uprostřed jezera. On sám byl na souši.
48 Viděl je, jak se namáhavě plaví, neboť vál proti nim vítr. Kolem čtvrté noční hlídky kráčel po jezeře směrem k nim a chtěl je minouti.
49 Ale když oni ho spatřili, jak kráčí po jezeře, vykřikli v domnění, že je to přízrak,
50 neboť všichni ho viděli a poděsili se. A hned k nim promluvil takto: „Buďte dobré mysli! Já jsem to, nebojte se!“
51 I vstoupil k nim na loďku a vítr se utišil. A oni ještě více žasli,
52 neboť nepovážili, co se stalo s chleby; bylo totiž jejich srdce zaslepeno.
53 A když se přeplavili na druhý břeh, přišli do genesaretské krajiny; tam přistali.
54 Jakmile vystoupili z loďky, (lidé) ho hned poznali.
55 I proběhli celou tu krajinu a počali nositi na nosítkách nemocné tam, kde slyšeli, že jest.
56 A kde vcházel do vesnic nebo do dvorců nebo do měst, kladli nemocné na ulice. Ti ho prosili, aby se směli dotknouti alespoň lemu jeho roucha. A všichni, kteří se ho dotkli, uzdravili se.