1Když vyšel odtud, odebral se do své otčiny. Jeho učedníci šli s ním.
2Když pak byla sobota, počal učiti v synagoze, a mnozí slyšíce ho, žasli nad jeho učením a pravili: „Odkud má [všechny] ty věci? A jaká to moudrost, která je mu dána, a takové divy, které se dějí jeho rukama?
3Copak to není tesař, syn Marie a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? A copak nebydlí také jeho sestry zde u nás?“ I horšili se nad ním.
4Ježíš jim řekl: „Všude jinde je prorok v úctě, jen v své otčině, mezi svými krajany a v svém příbuzenstvu nikoliv.“
5A nemohl tam učiniti žádný zázrak kromě toho, že uzdravil několik nemocných, vloživ na ně ruce.
6Divil se jejich nevěře. Pak obcházel okolní vesnice a učil (tam).
7I povolal k sobě dvanáct a počal je posílati po dvou; dal jim také moc nad nečistými duchy.
8A přikázal jim, aby nebrali na cestu nic, toliko hůl; ani ne mošnu ani chleba ani peníze do opasku;
9aby si však obuli sandály a neoblékali dvě sukně.
10A řekl jim: „Kdekoliv vejdete do domu, tam zůstávejte, pokud z toho místa neodejdete.
11Ale kde vás nepřijmou ani vás neuposlechnou, tam setřeste, až odtamtud budete vycházet, prach se svých nohou na svědectví proti nim!“
12I vyšli a kázali, aby činili pokání.
13Také vymítali mnoho duchů a mazali olejem mnohé nemocné a uzdravovali je.
14I uslyšel to král Herodes, neboť (Ježíšovo) jméno se stalo slavným, a řekl: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto působí v něm divotvorná moc.“ Jiní však pravili: „Eliáš je to.“
15A jiní říkali: „Prorok je to jako jeden z proroků.“
16Když to Herodes uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal stíti, vstal [z mrtvých].“
17Herodes dal totiž Jana zajmouti a vsaditi do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, že ji pojal za manželku.
18Neboť Jan říkával Herodovi: „Není ti dovoleno míti manželku svého bratra.“
19Herodias proto nevražila na něho a chtěla ho zabíti, ale nemohla,
20poněvadž Herodes se bál Jana, věda, že je to muž spravedlivý a svatý. I chránil ho, mnoho činil podle jeho rad a rád mu naslouchal.
21Nadešel však příhodný den. Herodes vystrojil o svých narozeninách hostinu svým velmožům, velitelům vojska a předním mužům galilejským.
22Když pak vešla dcera právě té Herodiady a tančila a zalíbila se Herodovi i jeho spolustolujícím, řekl král dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“
23A přísahal jí: „O cokoli požádáš, dám ti, třebas by to byla i polovice mého království.“
24Ona odešla a řekla své matce: „Oč mám žádati?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“
25I vešla chvatně ke králi a prosila ho: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“
26I zarmoutil se král. Pro svou přísahu však a kvůli spoluhodovníkům nechtěl ji zarmoutit.
27I poslal hned kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten ho sťal v žaláři
28a přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce, a dívka ji dala své matce.
29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu.
30I sešli se apoštolé k Ježíšovi a vyprávěli mu všechno, co činili a čemu učili.
31On jim řekl: „Pojďte stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňte!“ Bylo totiž mnoho těch, kteří přicházeli a odcházeli, takže sami neměli ani kdy se najísti.
32Potom vstoupili na loďku a odebrali se na osamělé místo v ústraní.
33Ale lidé viděli je odcházeti a mnozí to poznali; i sběhli se tam pěšky ze všech měst a přišli (tam) dříve než oni.
34A když Ježíš vystoupil a uzřel veliký zástup, bylo mu jich líto, poněvadž byli jako ovce bez pastýře; a počal je uičiti mnoha věcem.
35A když už čas pokročil, přistoupili jeho učedníci a řekli mu: „Osamělé je toto místo a hodina již pokročila.
36Rozpusť je, ať odejdou do okolních dvorců a vesnic nakoupit si pokrmů k jídlu!“
37On však jim odpověděl: „Dejte vy jim jísti!“ I řekli mu: „Což máme odejít a koupit za dvě stě denárů chlebů a dáti jim jísti?“
38On jim řekl: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zvěděli, řekli: „Pět a dvě ryby.“
39I přikázal jim, aby rozsadili všechny po skupinách po zelené trávě.
40I posadili se ve skupinách po stu a po padesáti.
41A vzav pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a pak rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby je kladli před ně. Také dvě ryby rozdělil mezi všechny.
42I jedli všichni a nasytili se.
43A sebrali zbytky, dvanáct plných košů kousků, stejně z ryb.
44Bylo pak těch, kteří jedli, pět tisíc mužů.
45A hned přiměl své učedníky, aby vstoupili na loďku a plavili se napřed na druhý břeh k Bethsaidě, zatím co On rozpouštěl zástup.
46A když je rozpustil, odešel na horu se pomodlit.
47Když nastal večer, byla loďka uprostřed jezera. On sám byl na souši.
48Viděl je, jak se namáhavě plaví, neboť vál proti nim vítr. Kolem čtvrté noční hlídky kráčel po jezeře směrem k nim a chtěl je minouti.
49Ale když oni ho spatřili, jak kráčí po jezeře, vykřikli v domnění, že je to přízrak,
50neboť všichni ho viděli a poděsili se. A hned k nim promluvil takto: „Buďte dobré mysli! Já jsem to, nebojte se!“
51I vstoupil k nim na loďku a vítr se utišil. A oni ještě více žasli,
52neboť nepovážili, co se stalo s chleby; bylo totiž jejich srdce zaslepeno.
53A když se přeplavili na druhý břeh, přišli do genesaretské krajiny; tam přistali.
54Jakmile vystoupili z loďky, (lidé) ho hned poznali.
55I proběhli celou tu krajinu a počali nositi na nosítkách nemocné tam, kde slyšeli, že jest.
56A kde vcházel do vesnic nebo do dvorců nebo do měst, kladli nemocné na ulice. Ti ho prosili, aby se směli dotknouti alespoň lemu jeho roucha. A všichni, kteří se ho dotkli, uzdravili se.