1I přeplavili se na druhý břeh do gerasenské krajiny.
2Jak vyšel z loďky, ihned se s ním potkal člověk vyšlý z hrobů, posedlý nečistým duchem.
3Bydlel totiž v hrobech a již ani řetězy nemohl ho nikdo svázati;
4neboť ačkoliv byl často spoután okovy a řetězy, řetězy přetrhal, okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit.
5Zdržoval se stále ve dne v noci v hrobech nebo na horách, křičel a bil se kameny.
6Když spatřil z daleka Ježíše, přiběhl, poklonil se mu
7a vykřikl silným hlasem: „Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“
8Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z tohoto člověka!“
9I otázal se ho: „Jak se jmenuješ?“ Řekl mu: „Jmenuji se Pluk, neboť je nás mnoho.“
10A prosil ho velice, aby je nevyháněl z té krajiny.
11Páslo se tam u hory veliké stádo vepřů.
12I prosili ho duchové: „Pošli nás do vepřů, ať vejdeme do nich!“
13Povolil jim to [hned]. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. A stádo – asi dva tisíce kusů – se hnalo po srázu do jezera a utonulo v jezeru.
14Pastýři pak utekli a rozhlásili to po městě i po venkově. I vyšli se (lidé) podívat, co se stalo.
15A přicházejí k Ježíšovi a vidí toho, jenž býval posedlý, že sedí, jest oblečen a má zdravý rozum; i báli se.
16Očití svědkové pak jim vypravovali, jak se to posedlému stalo; též (vypravovali) o vepřích.
17I počali ho prosit, aby odešel z jejich území.
18Když pak vstupoval na loďku, prosil ho ten, jenž býval posedlý, aby směl jíti s ním.
19Ale nedovolil mu to, nýbrž řekl mu: „Jdi domů k svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval!“
20I odešel a počal rozhlašovati v Desítiměstí, jak veliké věci mu prokázal Ježíš. A všichni se divili.
21Když se Ježíš přeplavil na loďce opět na druhý břeh, sešel se k němu veliký zástup. Ještě byl na břehu jezera,
22když k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jair; a spatřiv ho, padl mu k nohám
23a prosil ho snažně: „Má dcera umírá; pojď, vlož na ni ruku, aby se uzdravila a žila!“
24I odešel s ním za doprovodu velkého zástupu lidí. Ti se tísnili okolo něho.
25Tu byla jedna žena, která trpěla krvotokem dvanáct let.
26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechen svůj majetek, a přece jí to nic neprospělo, nýbrž spíše ještě uškodilo.
27Když uslyšela o Ježíšovi, přišla k zástupu odzadu a dotkla se jeho roucha,
28neboť si myslila: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu uzdravena.“
29A hned jí přestal výtok krve a pocítila na těle, že jest uzdravena ze své nemoci.
30Ale Ježíš poznal ihned sám na sobě, že z něho vyšla moc. Obrátil se k zástupu a pravil: „Kdo se to dotkl mého roucha?“
31I řekli mu jeho učedníci: „Vidíš přece, že se zástup tlačí na tebe, a ty pravíš:,Kdo se mne dotkl?' „
32I rozhlížel se po té, která to učinila.
33Žena pak vědouc, co se jí stalo, přistoupila s bázní a chvěním, padla před ním a pověděla mu plnou pravdu.
34On pak jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji a buď uzdravena ze své nemoci!“
35Když ještě mluvil, přišli od představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera zemřela. Proč ještě obtěžuješ Mistra?“
36Ježíš však uslyšev to slovo, řekl představenému synagogy: „Neboj se, jenom věř!“
37A nenechal nikoho jíti s sebou kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
38I přicházejí do domu představeného synagogy. A postřehne hluk a zaslechne lidi plakati a velmi kvíleti.
39Vešel k nim a praví: „Proč hlučíte a pláčete? Dívka nezemřela, ale spí.“
40I posmívali se mu. On však vypustil všechny, vzal otce i matku té dívky a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde ležela dívka.
41Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talítha, kúmí!“ – to jest v překladě: „Dívko – pravím ti – vstaň!“
42A hned dívka vstala a chodila; bylo jí dvanáct let. I užasli velmi.
43A přikázal jim přísně, aby nikdo o tom nezvěděl. Pak řekl, aby jí dali jísti.