Bible

1 I přeplavili se na druhý břeh do gerasenské krajiny. 2 Jak vyšel z loďky, ihned se s ním potkal člověk vyšlý z hrobů, posedlý nečistým duchem. 3 Bydlel totiž v hrobech a již ani řetězy nemohl ho nikdo svázati; 4 neboť ačkoliv byl často spoután okovy a řetězy, řetězy přetrhal, okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit. 5 Zdržoval se stále ve dne v noci v hrobech nebo na horách, křičel a bil se kameny. 6 Když spatřil z daleka Ježíše, přiběhl, poklonil se mu 7 a vykřikl silným hlasem: „Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ 8 Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z tohoto člověka!“ 9 I otázal se ho: „Jak se jmenuješ?“ Řekl mu: „Jmenuji se Pluk, neboť je nás mnoho.“ 10 A prosil ho velice, aby je nevyháněl z té krajiny. 11 Páslo se tam u hory veliké stádo vepřů. 12 I prosili ho duchové: „Pošli nás do vepřů, ať vejdeme do nich!“ 13 Povolil jim to [hned]. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. A stádo – asi dva tisíce kusů – se hnalo po srázu do jezera a utonulo v jezeru. 14 Pastýři pak utekli a rozhlásili to po městě i po venkově. I vyšli se (lidé) podívat, co se stalo. 15 A přicházejí k Ježíšovi a vidí toho, jenž býval posedlý, že sedí, jest oblečen a má zdravý rozum; i báli se. 16 Očití svědkové pak jim vypravovali, jak se to posedlému stalo; též (vypravovali) o vepřích. 17 I počali ho prosit, aby odešel z jejich území. 18 Když pak vstupoval na loďku, prosil ho ten, jenž býval posedlý, aby směl jíti s ním. 19 Ale nedovolil mu to, nýbrž řekl mu: „Jdi domů k svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval!“ 20 I odešel a počal rozhlašovati v Desítiměstí, jak veliké věci mu prokázal Ježíš. A všichni se divili. 21 Když se Ježíš přeplavil na loďce opět na druhý břeh, sešel se k němu veliký zástup. Ještě byl na břehu jezera, 22 když k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jair; a spatřiv ho, padl mu k nohám 23 a prosil ho snažně: „Má dcera umírá; pojď, vlož na ni ruku, aby se uzdravila a žila!“ 24 I odešel s ním za doprovodu velkého zástupu lidí. Ti se tísnili okolo něho. 25 Tu byla jedna žena, která trpěla krvotokem dvanáct let. 26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechen svůj majetek, a přece jí to nic neprospělo, nýbrž spíše ještě uškodilo. 27 Když uslyšela o Ježíšovi, přišla k zástupu odzadu a dotkla se jeho roucha, 28 neboť si myslila: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu uzdravena.“ 29 A hned jí přestal výtok krve a pocítila na těle, že jest uzdravena ze své nemoci. 30 Ale Ježíš poznal ihned sám na sobě, že z něho vyšla moc. Obrátil se k zástupu a pravil: „Kdo se to dotkl mého roucha?“ 31 I řekli mu jeho učedníci: „Vidíš přece, že se zástup tlačí na tebe, a ty pravíš:,Kdo se mne dotkl?' „ 32 I rozhlížel se po té, která to učinila. 33 Žena pak vědouc, co se jí stalo, přistoupila s bázní a chvěním, padla před ním a pověděla mu plnou pravdu. 34 On pak jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji a buď uzdravena ze své nemoci!“ 35 Když ještě mluvil, přišli od představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera zemřela. Proč ještě obtěžuješ Mistra?“ 36 Ježíš však uslyšev to slovo, řekl představenému synagogy: „Neboj se, jenom věř!“ 37 A nenechal nikoho jíti s sebou kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38 I přicházejí do domu představeného synagogy. A postřehne hluk a zaslechne lidi plakati a velmi kvíleti. 39 Vešel k nim a praví: „Proč hlučíte a pláčete? Dívka nezemřela, ale spí.“ 40 I posmívali se mu. On však vypustil všechny, vzal otce i matku té dívky a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde ležela dívka. 41 Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talítha, kúmí!“ – to jest v překladě: „Dívko – pravím ti – vstaň!“ 42 A hned dívka vstala a chodila; bylo jí dvanáct let. I užasli velmi. 43 A přikázal jim přísně, aby nikdo o tom nezvěděl. Pak řekl, aby jí dali jísti.