1A opět počal učiti u jezera. Veliký zástup se shromáždil k němu; proto vstoupil na loďku a usedl (v ní) na jezeře. Veškerý lid byl na břehu jezera.
2I učil je mnohým věcem v podobenstvích. V svém kázání jim řekl:
3„Slyšte! Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.
4A když rozséval, padlo některé (zrno) na okraj cesty; i přiletěli [nebeští] ptáci a sezobali je.
5A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho půdy. Vzešlo rychle, poněvadž neleželo hluboko v zemi.
6Když však vyšlo slunce, uvadlo, a poněvadž nemělo kořene, uschlo.
7A jiné padlo mezi trní; i vzrostlo trní a udusilo je, a nevydalo užitek.
8A jiné padlo v dobrou zemi, vzešlo a rostlo a vydalo plod; a přinášelo na třicet, i na šedesát a na sto [zrn].“
9I dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
10A když byl sám, otázali se ho ti, kteří byli s ním i se dvanácti na to podobenství.
11I řekl jim: „Vám je dáno poznati tajemství království Božího, oněm však, kdož jsou mimo, se podává všechno v podobenstvích,
12aby dívajíce se hleděli, ale neviděli a slyšíce poslouchali, ale nerozuměli; aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.“
13I řekl jim: „Nerozumíte tomu podobenství? A jak potom poznáte ostatní podobenství?
14Rozsevač rozsévá slovo.
15Těmi pak, kteří jsou na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, rozumějí se ti, kdož je slyší, avšak ihned přichází satan a bere jim slovo, které bylo zaseto do jejich srdce.
16Podobně těmi, kteří jsou rozseti na skalnatá místa, rozumějí se ti, kteří přijímají hned slyšené slovo s radostí;
17nemají však v sobě kořene, nýbrž jsou nestálí. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro to slovo, ihned se pohoršují.
18A jsou jiní, rozsetí mezi trním; to jsou ti, kteří sice slyší slovo,
19ale světské starosti a klamné bohatství a žádosti po jiných věcech se k nim vplíží, udušují slovo, takže se stává neplodným.
20A těmi, kteří byli zaseti v dobrou zemi, se rozumějí ti, kteří slyší slovo a je přijímají i plod přinášejí, jedem třicet, jiný šedesát, jiný sto.“
21I řekl jim: „Cožpak přinášejí svíci, aby ji postavili pod kbelík nebo pod postel? Což ne, aby ji postavili na svícen?
22Neboť nic není skryto, co by se nedalo zjeviti, a nic se neděje tajně, aby to nepřišlo najevo.
23Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
24Potom jim řekl: „Vizte, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou bude vám naměřeno; ano, bude vám přidáno.
25Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.“
26Také řekl: „Tak se děje v království Božím, jako když člověk zaseje símě do země. Zatím co sám
27spí a vstává, v noci a ve dne, símě vzchází a vzrůstá; on však neví, jak.
28Neboť země sama od sebe vydává nejdříve stéblo, potom klas, a nato plné zrno v klasu.
29Když pak se ukáže zralý plod, ihned pošle srp, neboť nastala žeň.“
30Dále řekl: „K čemu přirovnáme království Boží anebo v kterém podobenství je představíme?
31Je jako zrno hořčičné, když se zaseje do země; to je nejmenší ze všech semen na zemi,
32ale když se zaseje, vzrůstá a stává se větším než všechny byliny; a vyhání veliké ratolesti, takže ptáci nebeští mohou hnízditi v jeho stínu.“
33A mnoha takovými podobenstvími podával jim slovo, pokud je dovedli slyšeti.
34Bez podobenství k nim nemluvil; byl-li však sám se svými učedníky, vykládal jim všechno.
35V onen den, když nastal večer, řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh!“
36Rozpustili lid a (učedníci) berou ho tak, jak byl na loďce; také jiné loďky byly s ním.
37I strhla se veliká vichřice. Vlny vnikaly do loďky, takže se loďka již naplňovala.
38On však spal na zádi loďky na podušce. I budí ho a praví mu: „Mistře, nezáleží ti na tom, že hyneme?“
39I vstal, přísně přikázal větru a nařídil jezeru: „Buď ticho, upokoj se!“ A přestal vítr a nastalo veliké ticho.
40I řekl jim: „Proč se bojíte? Což ještě nemáte víry?“ Tu je pojala veliká bázeň a jeden druhého se tázal: „Kdo jest asi tento, že ho vítr i jezero poslouchají?“