Mark 4
1 A opět počal učiti u jezera. Veliký zástup se shromáždil k němu; proto vstoupil na loďku a usedl (v ní) na jezeře. Veškerý lid byl na břehu jezera.
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích. V svém kázání jim řekl:
3 „Slyšte! Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.
4 A když rozséval, padlo některé (zrno) na okraj cesty; i přiletěli [nebeští] ptáci a sezobali je.
5 A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho půdy. Vzešlo rychle, poněvadž neleželo hluboko v zemi.
6 Když však vyšlo slunce, uvadlo, a poněvadž nemělo kořene, uschlo.
7 A jiné padlo mezi trní; i vzrostlo trní a udusilo je, a nevydalo užitek.
8 A jiné padlo v dobrou zemi, vzešlo a rostlo a vydalo plod; a přinášelo na třicet, i na šedesát a na sto [zrn].“
9 I dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
10 A když byl sám, otázali se ho ti, kteří byli s ním i se dvanácti na to podobenství.
11 I řekl jim: „Vám je dáno poznati tajemství království Božího, oněm však, kdož jsou mimo, se podává všechno v podobenstvích,
12 aby dívajíce se hleděli, ale neviděli a slyšíce poslouchali, ale nerozuměli; aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.“
13 I řekl jim: „Nerozumíte tomu podobenství? A jak potom poznáte ostatní podobenství?
14 Rozsevač rozsévá slovo.
15 Těmi pak, kteří jsou na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, rozumějí se ti, kdož je slyší, avšak ihned přichází satan a bere jim slovo, které bylo zaseto do jejich srdce.
16 Podobně těmi, kteří jsou rozseti na skalnatá místa, rozumějí se ti, kteří přijímají hned slyšené slovo s radostí;
17 nemají však v sobě kořene, nýbrž jsou nestálí. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro to slovo, ihned se pohoršují.
18 A jsou jiní, rozsetí mezi trním; to jsou ti, kteří sice slyší slovo,
19 ale světské starosti a klamné bohatství a žádosti po jiných věcech se k nim vplíží, udušují slovo, takže se stává neplodným.
20 A těmi, kteří byli zaseti v dobrou zemi, se rozumějí ti, kteří slyší slovo a je přijímají i plod přinášejí, jedem třicet, jiný šedesát, jiný sto.“
21 I řekl jim: „Cožpak přinášejí svíci, aby ji postavili pod kbelík nebo pod postel? Což ne, aby ji postavili na svícen?
22 Neboť nic není skryto, co by se nedalo zjeviti, a nic se neděje tajně, aby to nepřišlo najevo.
23 Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
24 Potom jim řekl: „Vizte, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou bude vám naměřeno; ano, bude vám přidáno.
25 Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.“
26 Také řekl: „Tak se děje v království Božím, jako když člověk zaseje símě do země. Zatím co sám
27 spí a vstává, v noci a ve dne, símě vzchází a vzrůstá; on však neví, jak.
28 Neboť země sama od sebe vydává nejdříve stéblo, potom klas, a nato plné zrno v klasu.
29 Když pak se ukáže zralý plod, ihned pošle srp, neboť nastala žeň.“
30 Dále řekl: „K čemu přirovnáme království Boží anebo v kterém podobenství je představíme?
31 Je jako zrno hořčičné, když se zaseje do země; to je nejmenší ze všech semen na zemi,
32 ale když se zaseje, vzrůstá a stává se větším než všechny byliny; a vyhání veliké ratolesti, takže ptáci nebeští mohou hnízditi v jeho stínu.“
33 A mnoha takovými podobenstvími podával jim slovo, pokud je dovedli slyšeti.
34 Bez podobenství k nim nemluvil; byl-li však sám se svými učedníky, vykládal jim všechno.
35 V onen den, když nastal večer, řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh!“
36 Rozpustili lid a (učedníci) berou ho tak, jak byl na loďce; také jiné loďky byly s ním.
37 I strhla se veliká vichřice. Vlny vnikaly do loďky, takže se loďka již naplňovala.
38 On však spal na zádi loďky na podušce. I budí ho a praví mu: „Mistře, nezáleží ti na tom, že hyneme?“
39 I vstal, přísně přikázal větru a nařídil jezeru: „Buď ticho, upokoj se!“ A přestal vítr a nastalo veliké ticho.
40 I řekl jim: „Proč se bojíte? Což ještě nemáte víry?“ Tu je pojala veliká bázeň a jeden druhého se tázal: „Kdo jest asi tento, že ho vítr i jezero poslouchají?“