Bible

1 Po dvou dnech byly velikonoce, slavnost přesnic. I uvažovali velekněží a zákonici, jak by ho lstivě jali a zabili. 2 Pravili však: „Ne o slavnosti, aby snad nevzniklo pobouření mezi lidem!“ 3 Když pak byl v Bethanii v domě Šimona malomocného a byl za stolem, přišla jedna žena s alabastrovou nádobou drahého oleje z pravého nardu, rozlomila alabastrovou nádobu a vylila mu olej na hlavu. 4 Někteří se však nad tím mrzeli mezi sebou a pravili: „K čemu tato ztráta oleje? 5 Vždyť se ten olej mohl prodati za více než tři sta denárů a darovati chudým.“ I osopovali se na ni, 6 ale Ježíš řekl: „Nechte ji! Proč jí to máte za zlé? Dobrý skutek na mně učinila. 7 Vždyť chudé máte vždycky s sebou a kdykoliv chcete, můžete jim prokázati dobrodiní, mne však vždycky nemáte. 8 Ona učinila, co mohla, neboť pomazala mé tělo napřed k pohřbu. 9 Vpravdě pravím vám: Všude na celém světě, kdekoliv bude hlásáno toto evangelium, tam se bude vypravovati na její památku také to, co ona učinila.“ 10 A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dáti peníze. I uvažoval, jak by ho v příhodnou chvíli vydal. 12 Prvního dne přesnic, kdy se zabíjel velikonoční beránek, praví mu jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti šli připravit beránka?“ 13 I posílá dva ze svých učedníků a praví: „Jděte do města a potká vás člověk se džbánem vody. Jděte za ním, 14 a kam vejde, tam povězte pánu domu:,Mistr vzkazuje: Kde je mé večeřadlo, v němž bych jedl se svými učedníky beránka?' 15 On vám ukáže veliké večeřadlo, prostřené a připravené; a tam nám připravte!“ 16 I odešli jeho učedníci a přišli do města a nalezli to tak, jak jim pověděl; i připravili beránka. 17 Když pak byl večer, přišel se dvanácti. 18 A když byli za stolem a jedli, řekl Ježíš: „Vpravdě pravím vám: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“ 19 I počali se rmoutiti a říkati mu jeden po druhém: „Což já?“ 20 On však jim řekl: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse. 21 Syn člověka sice jde, jak jest o něm psáno, ale běda tomu člověku, jímž bude Syn člověka zrazen! Tomu člověku bylo by lépe, kdyby se nebyl narodil!“ 22 A při večeři vzal Ježíš chléb, požehnal jej, lámal a dal jim jej se slovy: „Vezměte, toto je Tělo mé!“ 23 Pak vzal kalich, poděkoval, podal jim jej – a pili z něho všichni – 24 a řekl jim: „Toto je má Krev [Nového] Zákona, která se vylévá za mnohé. 25 Vpravdě pravím vám: Již nebudu píti z toho plodu vinného kmene až do onoho dne, kdy budu píti nový (kalich) v království Božím.“ 26 A zazpívali chvalozpěv a vyšli na horu Olivetskou. 27 I dí jim Ježíš: „Všichni se pohoršíte [v této noci nade mnou], neboť je psáno:,Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce.' 28 Ale po svém zmrtvýchvstání předejdu vás do Galileje.“ 29 Petr však mu řekl: „I kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já nikoliv.“ 30 Dí mu Ježíš: „Vpravdě pravím tobě: Dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 31 Ale on ještě více ujišťoval: „I kdybych měl s tebou umříti, nezapřu tě.“ Podobně pravili též všichni. 32 A přicházejí do dvorce jménem Getsemany. I praví svým učedníkům: „Poseďte zde, pokud se budu modliti!“ 33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Počal se třásti a teskniti. 34 I praví jim: „Smutná je má duše až k smrti; zůstaňte zde a bděte!“ 35 A popošel dále, padl na zem a modlil se, aby odešla od něho ta hodina, možno-li. 36 I řekl: „Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, nýbrž co Ty!“ 37 Pak jde a nalezne je spáti. I dí Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi bdíti ani jedinou hodinu? 38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení! Duch je zajisté připraven, ale tělo je slabé.“ 39 I vzdálil se opět a modlil se táž slova. 40 A když se vrátil, nalezl je, jak opět spí. Jejich oči byly obtíženy, a nevěděli, co mu mají odpovědět. 41 I přichází po třetí a praví jim: „Vy klidně spíte dále? Dost toho! Má hodina je tu! Hle, Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků. 42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zradí!“ 43 Když ještě mluvil, přišel Jidáš [Iškariotský], jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a kyji (poslaný) od velekněží, zákoníků a starších. 44 Dal pak jim jeho zrádce znamení: „Koho políbím, ten je to; toho zajměte a odveďte opatrně!“ 45 Když přišel, hned přistoupil k němu a řekl: „[Zdráv buď], Mistře!“ A políbil ho. 46 Oni pak napřá hli na něho ruce a jali ho. 47 Tu jeden z těch, kteří tu stáli, vytasil meč, napadl služebníka veleknězova a uťal mu ucho. 48 Ježíš k nim promluvil takto: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji, abyste mě jali. 49 Den co den jsem učíval mezi vápni v chrámě a nejali jste mě. Avšak Písma se musí naplniti.“ 50 Tehdy ho všichni [jeho učedníci] opustili a utekli. 51 Jeden jinoch však, oděný lněným rouchem na holém těle, šel za ním. I chytili ho. 52 Ale on odhodil lněné roucho a utekl od nich bez šatů. 53 I přivedli Ježíše k veleknězi. A shromáždili se všichni velekněží, zákoníci a starší. 54 Petr šel za ním zpovzdálí až do dvora veleknězova; seděl se služebníky a ohříval se u ohně. 55 Velekněží a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby jej vydali na smrt; ale nenalezli. 56 Mnozí sice svědčili křivě proti němu, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 I povstali někteří a svědčili křivě proti němu: 58 „My jsme ho slyšeli, jak pravil:,Já zbořím tento chrám lidskou rukou zbudovaný a ve třech dnech vystavím jiný, ne lidskou rukou zbudovaný.' „ 59 Ale ani takto se jejich svědectví neshodovalo. 60 I postavil se velekněz doprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?“ 61 Ale On mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho tázal velekněz: „Jsi ty Mesiáš, Syn [Boha] požehnaného?“ 62 Ježíš [mu] řekl: „Ano, já jsem. Uzříte Syna člověka seděti po pravici Všemohoucího a přicházeti na oblacích nebeských.“ 63 Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co soudíte vy?“ A oni všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. 65 I počali někteří na něj plivati, zahalovati jeho obličej, bíti pěstmi a říkati: „Hádej!“ Také služebníci ho políčkovali. 66 A když byl Petr dole na dvoře, přišla jedna ze služek veleknězových. 67 Spatřivši Petra, jak se ohřívá, pohlédla naň a řekla: „Ty také jsi byl s Ježíšem Nazaretským!“ 68 Ale on zapřel a řekl: „Nevím ani nerozumím, co pravíš.“ A vyšel ven na předdvoří. Tu zakokrhal kohout. 69 Opět řekla služka, když jej spatřila, těm, kteří tam stáli: „Tento je z nich.“ 70 On však zapřel po druhé. Po malé chvíli pravili Petrovi zase ti, kteří tam stáli: „Skutečně jsi z nich, vždyť jsi také Galilejan.“ 71 On však se počal zaklínati a přísahati: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“ 72 A hned kohout zakokrhal po druhé. I rozpomněl se Petr na slovo, které mu řekl Ježíš: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš!“ A dal se do pláče.