Luke 5
1 Když se zástupové k němu tlačili, aby slyšeli slovo Boží, stál u Genesaretského jezera.
2 Tu uzřel u břehu dvě loďky. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
3 I vstoupil na jednu loďku, která patřila Simonovi, a požádal ho, aby kousek odrazil od země. Pak se posadil a učil z loďky zástupy.
4 Když domluvil, řekl k Simonovi: „Zajeď na hlubinu a rozestřete sítě k lovu!“
5 Ale Šimon mu odvětil: „Mistře, celou noc jsme se namáhali, a nic jsme nechytili; ale na tvé slovo rozestřu síť.“
6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb. Síť se jim trhala.
7 I pokynuli svým druhům na jiné loďce, aby jim přišli pomoci. I přišli a naplnili obě loďky, takže se potápěly.
8 Když to uzřel Šimon Petr, padl před Ježíše k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný!“
9 Úžas totiž pojal jej i všechny jeho druhy nad lovem ryb, který učinili;
10 podobně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli společníky Šimonovými. I řekl Ježíš Šimonovi: „Neboj se, od nynějška budeš rybářem lidí!“
11 Když přirazili s loďkami k zemi, opustili všechno a šli za ním.
12 Když byl v jednom městě, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uzřel Ježíše, padl na tvář a prosil ho:,Pane, chceš-li, můžeš mě očistiti!“
13 I pozvedl ruku a dotkl se ho se slovy: „Chci, buď čist!“ A hned odešlo od něho malomocenství.
14 Přikázal mu však, aby nikomu (o tom) neříkal. Řekl:,Jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění oběť, jak přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně!“
15 Ale pověst o něm se rozšiřovala vždy dál a dále a mnozí zástupové se scházeli, aby ho slyšeli a byli uzdravováni ze svých nemocí.
16 On se však uchyloval na pusté místo k modlitbě.
17 Jednoho dne seděl a učil. Seděli (tam i) farizeové a zákoníci, kteří přišli ze všech osad galilejských i judských i z Jerusalema. Moc Páně ho vedla k tomu, aby uzdravoval.
18 A hle, muži nesli na loži ochrnulého člověka a snažili se ho vnésti dovnitř a položiti před něho,
19 ale pro zástup nenalezli, kudy by ho vnesli. Proto vystoupili na střechu a spustili ho s ložem mezi cihlami doprostřed před Ježíše.
20 Když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, odpouštějí se ti tvé hříchy!“
21 I myslili si farizeové a zákoníci u sebe takto: „Kdo je to, že mluví rouhavě? Kdo může odpouštěti hříchy, ne-li sám Bůh?“
22 Ale Ježíš prohlédl jejich smýšlení a řekl jim: „Co to myslíte v svém srdci?
23 Co je snáze říci:,Odpouštějí se ti hříchy,' či říci:,Vstaň a choď '?
24 Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštěti hříchy“ – řekl ochrnulému: – „tobě pravím: Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“
25 A hned vstal před nimi, vzal lože, na kterém předtím ležel, a odešel domů, velebě Boha.
26 I pojal úžas všechny a velebili Boha. Plni bázně pravili: „Viděli jsme dnes věci neuvěřitelné.“
27 Potom vyšel a spatřil celníka jménem Levi seděti u celnice. I řekl mu: „Pojď za mnou!“
28 On vstal, opustil všechno a šel za ním.
29 I vystrojil mu Levi v svém domě velkou hostinu. Veliký byl zástup celníků i jiných, kteří byli s nimi u stolu.
30 I reptali farizeové a jejich zákonici a pravili k jeho učedníkům: „Proč s celníky a hříšníky jíte a pijete?“
31 Ježíš jim na to řekl: „Nepotřebují zdraví lékaře, nýbrž nemocní.
32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, nýbrž hříšníky.“
33 Oni pak mu řekli: „Proč se učedníci Janovi postí často a konají modlitby, podobně i farizejští, tvoji však jedí a pijí?“
34 Ježíš jim řekl: „Můžete ukládati svatebním hostům půst, dokud je s nimi ženich?
35 Přijdou však dnové, kdy jim bude ženich vzat, pak se budou v těch dnech postit.“
36 Pravil pak jim i podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z roucha nového k rouchu starému, neboť jinak roztrhne i nové roucho; a k starému se nehodí záplata z nového roucha.
37 A nikdo nevlévá mladé víno do starých měchů, neboť jinak mladé víno roztrhne měchy, vyteče a měchy zničí;
38 ale mladé víno se má vlévati do nových měchů [a obojí se zachová].
39 A nikdo, kdo pil staré, nechce hned mladé, neboť praví:,Staré je lepší.' “