Luke 22
1 Přibližoval se svátek přesnic, jenž slove velikonoce.
2 Velekněží a zákoníci uvažovali, jak by Ježíše usmrtili; ale báli se lidu.
3 Tu vešel ďábel do Jidáše příjmením Iškariotského, který byl jedním ze dvanácti.
4 I odešel a mluvil s velekněžími a veliteli, jak by jim ho vydal.
5 Oni se zaradovali a dohodli, že mu dají peníze.
6 On slíbil a hledal vhodnou chvíli, aby jim Ježíše vydal, až nebude obklopen zástupem.
7 Přišel den přesnic, kdy se musil zabíjeti beránek.
8 I poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka, abychom večeřeli!“
9 Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“
10 I řekl jim: „Hle, jak vejdete do města, potká vás jeden člověk se džbánem vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde,
11 a řekněte hospodáři domu:,Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v které bych jedl se svými učedníky beránka?'
12 A on vám ukáže veliké a prostřené večeřadlo. Tam připravte!“
13 I odešli a nalezli, jak jim pověděl; a připravili beránka.
14 Když přišla hodina, zaujal místo za stolem a dvanáct apoštolů s ním. I řekl jim:
15 „Velmi jsem toužil jísti tohoto beránka s vámi ještě před svým utrpením.
16 Neboť pravím vám: Nebudu ho [už] jísti, dokud se nenaplní v království Božím.“
17 A vzal kalich, učinil díky a řekl: „Vezměte a podávejte si jej mezi sebou!
18 Neboť pravím vám: Nebudu již píti z plodu vinného kmene, dokud nepřijde království Boží.“
19 A vzal chléb, učinil díky, lámal jej a dal jim (jej) se slovy: „Toto je Tělo mé, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku!“
20 Taktéž vzal po jídle i kalich a řekl: „Tento kalich je nová úmluva (potvrzená) mou Krví, která se za vás vylévá.“
21 „Avšak hle, ruka mého zrádce je se mnou u stolu.
22 Syn člověka sice jde, jak jest určeno, ale běda tomu člověku, jímž bude zrazen!“
23 Tu se počali jeden druhého dotazovati, kdo z nich to asi jest, který to učiní.
24 Povstal však mezi nimi spor, kdo z nich jest asi největší.
25 I řekl jim: „Králové národů jsou pány nad nimi, a kdož moc mají nad nimi, nazývají se dobrodinci.
26 Ale vy ne tak! Kdo je mezi vámi největší, budiž jako nejmenší; kdo je představený, budiž jako služebník!
27 Neboť kdo je větší: host či přisluhující? Což ne host? Ale já jsem mezi vámi jako přisluhující.
28 Vy pak jste vytrvali se mnou v mých zkouškách,
29 proto já vám odkazuji království, jak mně je odkázal můj Otec,
30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu a seděli na stolicích, soudíce dvanáct pokolení izraelských.“
31 [I řekl Pán:] „Šimone, Šimone! Hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.
32 Ale já jsem prosil za tebe, aby tvá víra nepřestala, a ty jednou po svém obrácení posiluj své bratry!“
33 On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jíti i do žaláře, i na smrt!“
34 Ale On řekl: „Petře, pravím tobě: Ještě dnes, než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš, že mě znáš.“
35 A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny a bez obuvi, scházelo vám něco?“ Oni řekli: „Nic.“
36 I řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně i mošnu! Kdo nemá, prodej svůj plášť a kup si meč!
37 Neboť pravím vám, že se musí na mně naplniti ještě toto Písmo:,Ke zločincům je připočten.' Neboť tak se naplňuje všechno, co se mne týká.“
38 A oni pravili: „Pane, hle, dva meče jsou zde!“ I řekl jim: „Dostačí!“
39 Potom vyšel Ježíš a odebral se, jak bylo jeho zvykem, na horu Olivetskou. Jeho učedníci šli za ním.
40 Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení!“
41 Potom se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil; poklekl na kolena a modlil se:
42 „Otče, chceš-li, odejmi tento kalich ode mne, avšak ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“
43 I zjevil se mu anděl s nebe a posiloval ho. A když se octl ve smrtelné úzkosti, modlil se vroucněji.
44 I stékal s něho pot jako krůpěje krve na zem.
45 Když vstal od modlitby a přišel k svým učedníkům, shledal, že zármutkem spí.
46 I řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení!“
47 Když ještě mluvil, hle, zástup (přicházel), a ten, jenž slul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.
48 Ale Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“
49 Když uzřeli ti, kteří byli s Ježíšem, co nastává, řekli mu: „Pane, máme bíti mečem?“
50 A jeden z nich napadl služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho.
51 Ale Ježíš řekl: „Nechte toho! Dost!“ I dotkl se jeho ucha a uzdravil je.
52 Velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří pro něho přišli, řekl Ježíš: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji!
53 Když jsem býval denně s vámi v chrámě, to jste mě nejali; ale toto je vaše hodina a moc temnoty.“
54 I jali ho a dovedli ho do domu veleknězova. Petr šel za ním zpovzdálí.
55 Uprostřed dvora rozdělali oheň a posadili se kolem. Petr si sedl mezi ně.
56 Když ho jedna služka spatřila, jak sedí u ohně, pohlédla naň upřeně a pravila: „Také tento byl s ním!“
57 Ale on zapřel slovy: „Ženo, neznám ho!“
58 Krátce potom ho uzřel kdosi jiný a řekl: „Také ty jsi z nich!“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“
59 Asi o hodinu později tvrdil někdo jiný: „Skutečně, i tento byl s ním, vždyť je také Galilejan!“
60 Petr však řekl: „Člověče, nevím, co pravíš.“ A vtom, právě co ještě mluvil, zakokrhal kohout.
61 Pán se obrátil a pohleděl na Petra. Petr se rozpomenul na slovo Páně, jak mu řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
62 I vyšel ven a plakal hořce.
63 Ti muži, kteří drželi Ježíše, posmívali se mu a bili ho.
64 Zakryli mu oči, [bili ho do tváře] a tázali se ho: „Hádej, kdo tě to udeřil?“
65 A mnoho jiného rouhání mluvili proti němu.
66 Když se rozednilo, sešli se starší lidu, velekněží a zákoníci a dali ho dovésti do svého shromáždění. Řekli: „Jsi-li ty Mesiáš, pověz nám to!“
67 I řekl jim: „Povímli vám to, neuvěříte [mi];
68 otáži-li se však také, neodpovíte mi [a ani mě nepropustíte].
69 Ale od té chvíle bude Syn člověka seděti po pravici všemohoucího Boha.“
70 Řekli pak všichni: „Ty jsi tedy Syn Boží?“ On řekl: „Ano, já jsem.“
71 Avšak oni řekli: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť sami jsme to slyšeli z jeho úst!“