1Když jednoho dne učil lid v chrámě a kázal evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci a starší
2a pravili mu: „Pověz nám, jakou pravomocí ty věci činíš? Nebo kdo ti dal tuto pravomoc?“
3Odpověděl jim Ježíš: „I já se vás otáži na jednu věc. Povězte mi:
4Byl křest Janův s nebe nebo od lidí?“
5Ale oni uvažovali sami u sebe takto: „Řekneme-li:,S nebe,' řekne nám:,Proč jste mu tedy neuvěřili?'
6Řekneme-li však:,Od lidí,' bude nás veškerý lid kamenovatí, neboť žije v přesvědčení, že Jan je prorok.“
7I odpověděli mu, že nevědí, odkud byl.
8Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou pravomocí ty věci činím.“
9Potom počal mluviti k lidu toto podobenství: „Jeden člověk založil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhou dobu.“
10„Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby mu dali z užitku vinice. Ale vinaři ho zmrskali a propustili s prázdnou.
11I poslal druhého služebníka. Také toho však zmrskali, potupili a propustili s prázdnou.
12I poslal ještě třetího. Ale i toho zranili a vyhodili.
13Tu řekl pán vinice:,Co mám dělat? Pošlu svého milého syna, snad se zastydí, až ho uvidí.'
14Když ho oni uzřeli, myslili sami u sebe takto:,To je dědic! Zabijme ho, aby jeho dědictví bylo naše!'
15A vyhodili ho z vinice a zabili ho. Co jim tedy učiní pán vinice?
16Přijde a zahubí ty vinaře a dá vinici jiným.“
17Když to uslyšeli, řekli mu: „Chraň Bůh!“ Ale On na ně pohlédl a řekl: „Jaký smysl tedy mají tato slova Písma:,Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným'?
18Kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho však on sám padne, toho rozdrtí.“
19I snažili se ho velekněží a zákoníci v onu hodinu zajmouti, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství vztahoval na ně.
20I slídili po něm. Poslali k němu špehy, kteří předstírali o sobě, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči a tak aby ho mohli vydati vrchnosti a moci vladařově.
21I otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš, že nehledíš na osobu, nýbrž podle pravdy učíš cestě Boží.
22Sluší se pro nás platiti císaři daň či ne?“ Ale
23Ježíš prohlédl jejich lest a řekl jim: „[Proč mě pokoušíte?]
24Ukažte mi denár! Čí má obraz i nápis?“ Oni mu odpověděli: „Císařův.“
25I řekl jim: „Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu!“
26A nemohli ho před lidem polapiti za jeho slovo. Podivili se však jeho odpovědi a umlkli.
27I přistoupili k němu někteří saduceové, kteří popírají zmrtvýchvstání, a otázali se ho:
28„Mistře, Mojžíš nám napsal:,Zemře-li něčí bratr, jenž má manželku, a je bez dítek, ať si jeho bratr vezme (jeho) manželku a zplodí svému bratru potomstvo!'
29Bylo pak sedm bratrů. První pojal manželku a zemřel bezdětný;
30i vzal si ji druhý za manželku, [a zemřel i on bezdětný].
31Také třetí [si ji vzal] a tak všech sedm. Zemřeli však bez potomstva.
32Naposledy zemřela i žena.
33Čí z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Neboť všech sedm ji mělo za manželku.“
34I řekl jim Ježíš; „Děti tohoto světa se žení a vdávají.
35Kdož však budou uznáni za hodny onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ti se nebudou ani ženit ani vdávat.
36Vždyť ani zemříti nebudou moci, poněvadž budou rovni andělům a budou syny Božími, neboť budou účastni vzkříšení.
37Že však mrtví vstanou, naznačuje i Mojžíš,při keři', když nazývá Hospodina Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým.
38Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť všichni žijí jemu.“
39Tu promluvili někteří zákoníci a pravili: „Mistře, správně jsi pověděl.“
40A již se ho neosmělili na něco tázat.
41Řekl pak jim: „Jak mohou říkati, že Mesiáš je syn Davidův?
42Vždyť David sám praví v knize žalmů:,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici,
43dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám!'
44David tedy nazývá ho Pánem; i jak může býti jeho synem?“
45A když všechen lid poslouchal, řekl svým učedníkům:
46„Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je na náměstí pozdravují, a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na čestných místech při hostinách.
47Na mizinu přivádějí domy vdov pod záminkou dlouhého modlení. Ty stihne přísnější soud!“