Luke 20
1 Když jednoho dne učil lid v chrámě a kázal evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci a starší
2 a pravili mu: „Pověz nám, jakou pravomocí ty věci činíš? Nebo kdo ti dal tuto pravomoc?“
3 Odpověděl jim Ježíš: „I já se vás otáži na jednu věc. Povězte mi:
4 Byl křest Janův s nebe nebo od lidí?“
5 Ale oni uvažovali sami u sebe takto: „Řekneme-li:,S nebe,' řekne nám:,Proč jste mu tedy neuvěřili?'
6 Řekneme-li však:,Od lidí,' bude nás veškerý lid kamenovatí, neboť žije v přesvědčení, že Jan je prorok.“
7 I odpověděli mu, že nevědí, odkud byl.
8 Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou pravomocí ty věci činím.“
9 Potom počal mluviti k lidu toto podobenství: „Jeden člověk založil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhou dobu.“
10 „Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby mu dali z užitku vinice. Ale vinaři ho zmrskali a propustili s prázdnou.
11 I poslal druhého služebníka. Také toho však zmrskali, potupili a propustili s prázdnou.
12 I poslal ještě třetího. Ale i toho zranili a vyhodili.
13 Tu řekl pán vinice:,Co mám dělat? Pošlu svého milého syna, snad se zastydí, až ho uvidí.'
14 Když ho oni uzřeli, myslili sami u sebe takto:,To je dědic! Zabijme ho, aby jeho dědictví bylo naše!'
15 A vyhodili ho z vinice a zabili ho. Co jim tedy učiní pán vinice?
16 Přijde a zahubí ty vinaře a dá vinici jiným.“
17 Když to uslyšeli, řekli mu: „Chraň Bůh!“ Ale On na ně pohlédl a řekl: „Jaký smysl tedy mají tato slova Písma:,Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným'?
18 Kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho však on sám padne, toho rozdrtí.“
19 I snažili se ho velekněží a zákoníci v onu hodinu zajmouti, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství vztahoval na ně.
20 I slídili po něm. Poslali k němu špehy, kteří předstírali o sobě, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči a tak aby ho mohli vydati vrchnosti a moci vladařově.
21 I otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš, že nehledíš na osobu, nýbrž podle pravdy učíš cestě Boží.
22 Sluší se pro nás platiti císaři daň či ne?“ Ale
23 Ježíš prohlédl jejich lest a řekl jim: „[Proč mě pokoušíte?]
24 Ukažte mi denár! Čí má obraz i nápis?“ Oni mu odpověděli: „Císařův.“
25 I řekl jim: „Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu!“
26 A nemohli ho před lidem polapiti za jeho slovo. Podivili se však jeho odpovědi a umlkli.
27 I přistoupili k němu někteří saduceové, kteří popírají zmrtvýchvstání, a otázali se ho:
28 „Mistře, Mojžíš nám napsal:,Zemře-li něčí bratr, jenž má manželku, a je bez dítek, ať si jeho bratr vezme (jeho) manželku a zplodí svému bratru potomstvo!'
29 Bylo pak sedm bratrů. První pojal manželku a zemřel bezdětný;
30 i vzal si ji druhý za manželku, [a zemřel i on bezdětný].
31 Také třetí [si ji vzal] a tak všech sedm. Zemřeli však bez potomstva.
32 Naposledy zemřela i žena.
33 Čí z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Neboť všech sedm ji mělo za manželku.“
34 I řekl jim Ježíš; „Děti tohoto světa se žení a vdávají.
35 Kdož však budou uznáni za hodny onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ti se nebudou ani ženit ani vdávat.
36 Vždyť ani zemříti nebudou moci, poněvadž budou rovni andělům a budou syny Božími, neboť budou účastni vzkříšení.
37 Že však mrtví vstanou, naznačuje i Mojžíš,při keři', když nazývá Hospodina Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým.
38 Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť všichni žijí jemu.“
39 Tu promluvili někteří zákoníci a pravili: „Mistře, správně jsi pověděl.“
40 A již se ho neosmělili na něco tázat.
41 Řekl pak jim: „Jak mohou říkati, že Mesiáš je syn Davidův?
42 Vždyť David sám praví v knize žalmů:,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici,
43 dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám!'
44 David tedy nazývá ho Pánem; i jak může býti jeho synem?“
45 A když všechen lid poslouchal, řekl svým učedníkům:
46 „Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je na náměstí pozdravují, a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na čestných místech při hostinách.
47 Na mizinu přivádějí domy vdov pod záminkou dlouhého modlení. Ty stihne přísnější soud!“