Bible

1 Tehdy mu někteří z přítomných vypravovali o Galilejanech, jejichž krev smísil Pilát s jejich obětmi. 2 I řekl jim: „Myslíte, že tito Galilejané byli větší hříšníci než všichni (ostatní) Galilejané, poněvadž tolik vytrpěli? 3 Nikoliv, pravím vám. Ale nebudete-li činiti pokání, všichni podobně zahynete. 4 Anebo myslíte, že oněch osmnáct, na něž padla věž u Siloe a zabila je, byli více vinni než všichni (ostatní) lidé v Jerusalemě? 5 Nikoliv, pravím vám. Ale nebudete-li činiti pokání, všichni podobně zahynete.“ 6 Pověděl pak toto podobenství: „Kdosi měl v své vinici zasazený fíkovník. I přišel hledat na něm ovoce, ale nenalezl. 7 Řekl vinaři:,Hle, tři léta jsou tomu, co přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! K čemu pak zabírá půdu?' 8 Ale on mu odpověděl:,Pane, ponechej jej ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím! 9 Což kdyby pak přinesl ovoce; pakli ne, potom jej vytneš.' “ 10 Učil pak v sobotu v jedné [jejich] synagoze. 11 A hle, (byla tam) žena, která osmnáct let byla vážně nemocná. Byla shrbená a vůbec se nemohla napřímiti. 12 Když ji Ježíš uzřel, zavolal ji k sobě a řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci.“ 13 I vložil na ni ruce. Hned se napřímila a velebila Boha. 14 Ale představený synagogy se mrzel nad tím, že Ježíš uzdravoval v sobotu, a řekl zástupu: „Šest dní jest, v nichž se má pracovati, v těch přicházejte a dávejte se uzdravovat, a ne v sobotu!“ 15 Pán mu však na to odpověděl: „Pokrytci, zdali neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola neb osla od jeslí a nevede ho napájet? 16 A tato – dcera přece Abrahamova, kterou satan svázal, hle, již je tomu osmnáct let – ta neměla býti zbavena svých pout v sobotu?“ 17 Při těchto slovech se styděli všichni jeho protivníci. A veškerý lid se radoval ze všech těch slavných činů, které On konal. 18 Pak řekl: „Čemu je podobno království Boží a k čemu mám je přirovnati? 19 Podobno je zrnu hořčičnému, které vzal jeden člověk a zasel v své zahradě. I vzrostlo, stalo se velkým stromem a ptáci nebeští hnízdili na jeho ratolestech.“ 20 A opět pravil: „K čemu mám přirovnati království Boží? 21 Podobno je kvasu, který vzala žena a zadělala do tří měřic mouky, až zkynulo všechno.“ 22 I ubíral se na cestě do Jerusalema od města k městu, od vesnice k vesnici, a učil. 23 Kdosi mu řekl: „Pane, je málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim řekl: 24 „Snažte se vejiti těsnou branou! Neboť pravím vám: Mnozí budou se snažiti vejíti, a nebudou moci. 25 Když hospodář vejde a zavře dveře, budete vy státi venku a tlouci na dveře se slovy:,Pane, otevři nám!' Ale on vám odpoví takto:,Neznám vás, odkud jste.' 26 Tehdy budete říkati:,Jedli jsme s tebou a pili a učils na našich ulicích.' 27 I řekne [vám]:,Pravím vám: Nevím, odkud jste. Pryč ode mne, všichni pachatelé nepravosti!' 28 To bude pláče a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jakuba i všechny proroky v království Božím, sebe však vyhnané ven! 29 A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a budou stolovati v království Božím. 30 A hle, jsou poslední, kteří budou prvními; a jsou první, kteří budou posledními.“ 31 V ten den přistoupili k němu někteří farizeové a řekli mu: „Odejdi a vzdal se odtud, neboť Herodes chce tě zabíti!“ 32 I řekl jim: „Jděte a povězte té lišce:,Hle, vymítám zlé duchy a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne budu u cíle. 33 Avšak dnes, zítra a pozítří musím choditi, neboť je nemožné, aby prorok zahynul mimo Jerusalem.' “ 34 „Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni! Kolikráte jsem chtěl tvé děti shromážditi jako pták svá mláďata pod křídla, a nechtěl jsi! 35 Hle, zůstane vám váš dům pustý. Pravím pak vám: Neuzříte mě, až přijde (čas), kdy řeknete:,Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně!' “