Galatians 2
1 Potom po čtrnácti letech jsem se opět odebral do Jerusalema s Barnabášem, a vzal jsem s sebou také Tita.
2 Odebral jsem se (tam) podle toho, jak mi bylo zjeveno, a předložil jsem jim, zvláště váženým mužům, evangelium, které hlásám mezi pohany, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo.
3 Ale ani můj průvodce Titus nebyl přinucen se dáti obřezat, ač byl (přece rozený) pohan.
4 Vetřeli se totiž mezi nás falešní bratří a vloudili se, aby vyzvěděli naši svobodu, které požíváme v Kristu Ježíši, aby nás pak porobili.
5 Jim jsme ani na okamžik neustoupili z povolnosti, aby pravda evangelia zůstala u vás.
6 Ti však, kdož něco znamenají - ať byli kdysi jacíkoliv, na tom mi nezáleží; Bůh nehledí na osobu člověka -ti tedy, kdož požívají vážnosti, nenamítli proti mně nic,
7 nýbrž naopak, když viděli, že mně je svěřeno hlásání evangelia pro neobřezané jako Petrovi pro obřezané –
8 neboť Ten, jenž pomáhal Petrovi v apoštolském úřadě mezi obřezanými, pomáhal také mně mezi pohany –
9 a když poznali milost mi danou, Jakub, Petr a Jan, kteří jsou pokládáni za sloupy, podali mně a Barnabášovi pravice (na znamení) důvěry, abychom my kázali mezi pohany, oni pak mezi židy,
10 jenom jsme měli pamatovati na chudé. A to právě jsem se snažil také učinit.
11 Když potom přišel Petr do Antiochie, otevřeně jsem se proti němu postavil, poněvadž zasluhoval domluvy.
12 Neboť dříve než přišli někteří od Jakuba, jídal společně s křesťany z pohanství. Po jejich příchodu se však (jich) stranil a odlučoval se (od nich) z bázně před těmi, kdož byli z obřízky.
13 A s ním se tak přetvařovali také ostatní křesťané ze židovství, takže se i Barnabáš dal strhnouti jejich přetvářkou.
14 Když jsem však zpozoroval, že nejednají podle pravého evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Žiješ-li ty, ač jsi křesťan ze židovství, jako pohan a ne jako žid, jak můžeš nutiti křesťany z pohanství, aby žili jako židé?“
15 My jsme přece rodem Židé a nikoliv pohanští hříšníci.
16 Poněvadž však víme, že člověk nebývá ospravedlňován skutky (podle) zákona, nýbrž vírou v Ježíše Krista, také my jsme uvěřili v Krista Ježíše, abychom byli ospravedlněni vírou v Krista a ne skutky (podle) zákona; neboť skutky (podle) zákona „nebude ospravedlněn žádný člověk“.
17 Jestliže však bylo při úsilí o ospravedlnění v Kristu také o nás shledáno, že jsme hříšníci, není-li pak Kristus pomocníkem hříchu? Nikoliv!
18 Neboť stavím-li zase to, co jsem zbořil, činím sebe provinilcem.
19 Vždyť já jsem skrze zákon zemřel zákonu, abych žil Bohu.
20 S Kristem jsem ukřižován. Nežiji už já, nýbrž žije ve mně Kristus. Pokud však žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a sebe samého vydal za mne.
21 Neodmítám milost Boží; avšak získává-li se ospravedlnění skrze zákon, tedy nadarmo zemřel Kristus.