1V Caesareji žil jeden muž jménem Kornelius, setník tak zvané italské čety.
2Žil s celým svým domem zbožně a bohabojně, dával lidu velké almužny a vždy se modlil k Bohu.
3Ten viděl zřetelně u vidění asi kolem deváté hodiny denní, jak anděl Boží k němu vchází a jak mu praví: „Kornelie!“
4On se pak naň podíval a uleknut řekl: „Co jest, pane?“ I řekl mu: „Tvé modlitby a tvé almužny vstoupily na paměť před Bohem.
5Pošli nyní muže do Joppe a povolej k sobě Simona příjmením Petra!
6Je hostem u jakéhosi koželuha Šimona, jenž má dům u moře. [Ten ti poví, co máš činiti.]“
7Jakmile odešel anděl, který k němu mluvil, povolal dva ze svých služebníků a jednoho zbožného vojína z těch, kteří mu byli podřízeni,
8a když jim všechno vyložil, poslal je do Joppe.
9Druhého dne, když byli na cestě a přibližovali se k městu, vystoupil Petr na střechu se pomodlit. Bylo to kolem hodiny šesté.
10Měl hlad a chtěl pojísti. Když mu (něco) chystali, dostal se do vytržení mysli.
11I uzřel nebe otevřené a jakousi schránu dolů se snášející jako veliké prostěradlo; byla spouštěna za čtyři cípy s nebe na zem.
12V ní byli všichni čtvernožci a pozemští plazi a nebeští ptáci.
13I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
14Ale Petr řekl: „Ne, Pane, neboť nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“
15A hlas opět k němu po druhé (řekl): „Co Bůh prohlásil za čisté, ty nenazývej poskvrněným!“
16To se stalo po třikrát, a hned nato byla vzata schrána do nebe.
17Zatím co byl Petr sám u sebe na rozpacích, co znamená to vidění, které měl, hle, poslové od Kornelia doptali se na dům Šimonův a stanuli přede dveřmi.
18Tázali se hlasitě, je-li tu hostem Šimon příjmením Petr.
19Mezitím co Petr přemýšlel o vidění, řekl mu Duch: „Hle, tři muži tě hledají!
20Vstaň tedy, sestup dolů a jdi s nimi beze všech rozpaků, neboť já jsem je poslal!“
21I sestoupil Petr k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, koho hledáte; proč jste přišli?“
22Oni řekli: „Setník Kornelius, muž spravedlivý a bohabojný, který má dobrou pověst u všeho židovského národa, dostal příkaz od svatého anděla, aby tě povolal do svého domu a vyslechl od tebe poučení.“
23Tu je tedy pozval dovnitř a přijal je pohostinnu.
24Druhého dne se vydal s nimi na cestu a někteří bratří z Joppe ho doprovodili. Den nato přišel do Caesareje. Kornelius je očekával, a proto (už) pozval k sobě své příbuzné a nejdůvěrnější přátele.
25Když Petr chtěl vejiti, vyšel mu Kornelius naproti, padl mu k nohám a poklonil se.
26Ale Petr ho pozvedl se slovy: „Vstaň, i já jsem člověk!“
27A rozmlouvaje s ním, vešel dovnitř a nalezl tam četné shromáždění.
28I řekl jim: „Vy víte, že muži židovskému není dovoleno stýkati se s mužem jiného pokolení nebo k němu přistupovati; ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nenazýval poskvrněným nebo nečistým.
29Proto, když jsem byl pozván, přišel jsem bez váhání. Ptám se vás tedy, proč jste mě pozvali?“
30Kornelius řekl: „Před čtyřmi dny právě v tuto devátou hodinu jsem se modlil v svém domě. A hle, přede mnou stanul muž v bílém rouše
31a řekl:,Kornelie, tvá modlitba je vyslyšena a tvých almužen je vzpomenuto před Bohem!
32Pošli tedy do Joppe a povolej si Šimona příjmením Petra; ten je hostem v domě koželuha Šimona u moře.'
33Ihned jsem tedy poslal k tobě a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nuže, my všichni stojíme nyní před tebou, abychom uslyšeli všecko, co ti přikázal Pán.“
34Tu Petr otevřel svá ústa a mluvil:
35„Vpravdě poznávám, že Bůh nestraní osobám, nýbrž v každém národě je mu příjemný ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.
36Bůh poslal (své) slovo svým synům izraelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech.
37Vy znáte, co se dálo po celém Judsku, počínajíc od Galileje, po křtu, který kázal Jan.
38Jak Bůh pomazal Ježíše Nazaretského Duchem svatým a mocí, a jak On chodil, dobře čině a uzdravuje všechny posedlé od ďábla; neboť Bůh byl s ním.
39My jsme svědky všeho toho, co činil v zemi judské i v Jerusalemě. Toho pověsili na dřevo a usmrtili.
40Bůh ho vzkřísil třetího dne a dal mu, aby se ukázal viditelně,
41nikoli všemu lidu, nýbrž svědkům, které Bůh předem určil, totiž nám, kteří jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání jedli a pili.
42I přikázal nám, abychom hlásali lidu a svědčili, že On to jest, kterého Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých.
43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že všichni, kdo v něho věří, skrze jeho jméno dostanou odpuštění hříchů.“
44Když Petr ještě mluvil tato slova, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří to slovo slyšeli.
45I užasli věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, že se také na pohany vylila milost Ducha svatého.
46Slyšeli je totiž mluviti různými jazyky a velebiti Boha.
47Tu promluvil Petr: „Což může někdo odříci vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jak i my?“
48A rozkázal je pokřtíti ve jménu [Pána] Ježíše Krista. Nato prosili ho, aby [u nich] několik dní pobyl.