1Pavel, vůlí Boží apoštol Ježíše Krista, a bratr Timothej křesťanské obci Boží v Korintě
2a všem věřícím po celé Achaji: Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho, a od Pána Ježíše Krista.
3Veleben budiž Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!
4On nás těší ve všelikém našem soužení, takže můžeme těšiti jiné v jejich těžkém soužení, (a to) útěchou, jakou i my býváme Bohem těšeni.
5Neboť jako oplýváme utrpením Kristovým, tak oplýváme skrze Krista i svou útěchou.
6Avšak ať jsme souženi, (je to) pro vaše povzbuzení a spásu ať jsme těšeni, (je to) pro vaši útěchu [ať jsme povzbuzováni, je to pro vaše povzbuzení a spásu]. Ta útěcha se činně projevuje v snášení týchž utrpení, jež také my trpíme.
7A (tak) pevná je naše naděje, pokud jde o vás, neboť víme, jako jste s námi účastni utrpení, že tak (budete účastni) i naší útěchy.
8Nechceme, bratří, abyste nevěděli o našem soužení, které (nás) postihlo v Asii, že jsme (totiž) nesmírně nad svoji sílu byli tak postiženi, že jsme ztratili naději i v život.
9Ano, sami nad sebou jsme vyřkli rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, nýbrž na Boha, který křísí mrtvé.
10Ten nás vysvobodil z tak velikého nebezpečenství smrti a (dále) vysvobozuje; v něho doufáme, že také ještě vysvobodí,
11ježto také vy spolu působíte modlitbou za nás, aby se z mnoha úst poděkovalo za nás, za milost nám udělenou skrze mnohé.
12Neboť to je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme žili na tomto světě, zvláště mezi vámi, v upřímné a bohulibé svatosti, nikoli v pozemské moudrosti, nýbrž v milosti Boží.
13Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli co jste četli a poznali; doufám však, že až do konce (tak) budete znáti,
14jak jste nás částečně i poznali, že jsme vaší chloubou, jakož i vy naší v den Pána našeho Ježíše [Krista].
15A v této důvěře chtěl jsem dříve k vám přijití, aby se vám dostalo po druhé milosti,
16a od vás chtěl jsem pak projíti do Makedonie a opět z Makedonie přijíti k vám a od vás se dáti doprovodit do Judska.
17To tedy chtěje, jednal jsem lehkovážně? Anebo co zamýšlím, podle svých choutek zamýšlím, takže u mne je „ano“ totéž co „ne“?
18Věrný však je Bůh, že naše slovo k vám není „ano“ i „ne“.
19Neboť u Syna Božího, Ježíše Krista, kterého jsme mezi vámi hlásali my – totiž já, Silvan a Timothej – nebylo „ano“ i „ne“, nýbrž u něho bylo „ano“.
20Všechna totiž zaslíbení Boží se stala v něm „ano“; proto také skrze něho (zaznívá) „amen“ Bohu k slávě skrze nás.
21To sám Bůh nás utvrzuje s vámi v Kristu a nás pomazal.
22On také si nás poznamenal a dal Ducha jako záruku do našich srdcí.
23Já pak při své duši volám Boha za svědka, že jsem ze šetrnosti k vám nepřišel ještě do Korinta, nikoliv že bychom chtěli mistrovati vaši víru, nýbrž že chceme spolu působiti k vaší radosti; neboť ve víře stojíte pevně.