1Pokud se však týká věcí obětovaných
2Domnívá-li se však někdo, že něco poznal, nepoznal (to) ještě tak, jak je třeba poznati.
3Ale miluje-li kdo Boha, ten jest jím poznán.
4Vždyť víme o požívání věcí obětovaných modlám, že modla nic neznamená na světě, a že jest pouze jediný Bůh.
5Neboť třebas se mluví o bozích jak na nebi tak na zemi – jak vskutku je mnoho „bohů“ a mnoho „pánů“ –
6pro nás přece jest jeden Bůh: Otec, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno a skrze něhož i my (jsme).
7Avšak ne všichni to (správně) znají. Někteří totiž v dosavadním přesvědčení o modle jedí (to) jako věc obětovanou modlám; a jejich svědomí, jsouc slabé, se poskvrňuje.
8Ale pokrm nás přece před Bohem nečiní vzácnými, ani nemáme prospěch, jíme-li, ani škodu, nejíme-li.
9Hleďte však, aby tato vaše svoboda nebyla slabým k pohoršení!
10Neboť uzří-li někdo tebe, jenž máš (správné) poznání, stolovati v pohanském chrámě, zdaž nebude jeho slabé svědomí povzbuzeno k tomu, aby jedl věci obětované modlám?
11I zahyne ten slabý člověk pro tvé poznání, ten bratr, pro něhož Kristus zemřel.
12Hřešíte-li však takto proti bratřím a urážíte-li jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.
13Proto pohoršuje-li (ten) pokrm mého bratra, nebudu jísti maso nikdy, abych nepohoršil svého bratra.