1Stran toho, o čem jste mi napsali, (odpovídám:) je dobře člověku, aby se ženy nedotýkal.
2Ale pro uvarování smilstva ať má každý svou manželku a každá svého muže!
3Muž ať plní manželce svou povinnost a podobně i manželka svému muži!
4Manželka nemá moci nad svým tělem, nýbrž (její) muž; podobně ani muž nemá moci nad svým tělem, nýbrž (jeho) manželka.
5Nezkracujte (v tom) jeden druhého, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili k modlitbě; ale pak opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrželivost nepokoušel satan.
6To však pravím jako doporučení, a ne jako rozkaz.
7Vždyť bych chtěl, aby všichni lidé byli jako jsem já; ale každý má od Boha vlastní dar: jeden takový, jiný onaký!
8Pravím pak neženatým a nevdaným, zvláště vdovám: Dobře jest jim, zůstanou-li jako já.
9Nemohou-li však žíti zdrženlivě, ať vstoupí do manželství; neboť je lépe vstoupiti v manželství než být i pálen (žádostivostí).
10Manželům však přikazuji nikoli já, nýbrž Pán: manželka ať se od svého muže neodlučuje!
11Odloučí-li se přece, ať zůstane neprovdaná, nebo ať se smíří se svým mužem! Také muž ať nepropouští svou manželku!
12Ostatním pak pravím já, nikoli Pán: Má-li některý bratr manželku nevěřící a ta souhlasí s ním bydleti, ať ji nepropouští!
13A má-li některá [věřící] žena muže nevěřícího a ten souhlasí s ní bydliti, ať muže nepropouští!
14Neboť nevěřící muž je posvěcen věřící ženou a nevěřící žena je posvěcena věřícím mužem, jinak by byly vaše dítky nečisté; a ony jsou svaté!
15Jestliže však se nevěřící strana odlučuje, ať se odloučí! V takovém případě není zajisté vázán bratr ani sestra, vždyť k pokoji nás povolal Bůh.
16Neboť odkud víš, ženo, že spasíš (svého) muže? Anebo odkud víš, muži, že spasíš (svou) ženu?
17Každý ať žije tak, jak mu přidělil Pán, jak každého povolal Bůh! A tak nařizuji ve všech křesťanských obcích.
18Byl povolán někdo již obřezaný? Nezakrývej obřízku! Byl někdo povolán jako neobřezaný? Nedávej se obřezati!
19Nic nezáleží na obřízce a nic na neobřízce, nýbrž (záleží) na zachovávání Božích přikázání.
20Každý zůstávej v tom stavu, v kterém byl povolán!
21Byls povolán jako otrok? Nedbej toho, nýbrž raději zůstaň jím, i když můžeš nabýti svobody.
22Neboť otrok povolaný v Pánu je propuštěnec Páně, podobně zase jako ten, kdo byl povolán jako pán, jest otrokem Kristovým.
23Za cenu velikou jste vykoupeni; nebuďte otroky lidí!
24Bratří, každý zůstávej před Bohem v tom (stavu), v němž byl povolán!
25O pannách však nemám příkaz od Pána, ale radu dávám jako člověk, jemuž se dostalo od Pána milosrdenství, abych byl spolehlivý (rádce).
26Podle mého mínění tedy je dobré pro nynější utrpení, ano dobré pro člověka, aby zůstal tak.
27Jsi vázán k manželce? Nehledej rozloučení! Jsi bez manželky? Nehledej manželku!
28Oženíš-li se však, nehřešíš; a vdá-li se panna, nehřeší. Avšak tělesné útrapy budou míti takoví. Těch já vás šetřím.
29Pravím však toto: Bratří, čas je krátký! Proto (ať žijí) také ti, kdož mají manželky, jako by je neměli;
30a ti, kdož pláčí, jako by neplakali; a kdož se radují, jako by se neradovali; a kdož kupují, jako by nic neměli;
31a kdož užívají tohoto světa, jako by neužívali, neboť tvářnost tohoto světa pomíjí.
32Přeji si však, abyste byli bez starosti. Kdo není ženat, stará se o věci Páně, jak by se zalíbil Pánu.
33Kdo však se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil ženě, a je rozdělen.
34A neprovdaná žena, totiž panna, myslí na věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem; provdaná však myslí na věci světské, jak by se zalíbila muži.
35To pak pravím k vašemu prospěchu, ne abych na vás hodil osidlo, nýbrž (radím) k tomu, co je vznešené a co by dalo svobodu bez překážky sloužiti Pánu.
36Domnívá-li se však někdo, že by měl hanbu kvůli své neprovdané dceři, jeli přestárlá, a musí-li se tak státi, ať učiní podle své vůle; nehřeší, vdá-li se (mu).
37Ale kdo stojí v svém srdci pevně, kdo není nucen, nýbrž může podle své vůle rozhodovali a v svém srdci se rozhodl, že neprovdá svou pannu, dobře činí.
38A tak dobře činí i ten, kdo provdává svou pannu, kdo však ji neprovdává, činí lépe.
39Manželka je vázána (manželským) zákonem, pokud žije její muž; zemře-li její muž, je volná; ať se provdá, za koho chce, (ale) jenom v Pánu!
40Ale šťastnější bude, zůstane-li tak. To je má rada. Domnívám se přece, že i já mám Ducha Božího.