1Ohlašuji vám, bratří, evangelium, které jsem vám kázal, které jste také přijali a podle něhož také žijete.
2Jím docházíte i spásy, držíte-li se ho ovšem tak, jak jsem vám je kázal, jinak byste uvěřili nadarmo.
3Především jsem vám totiž podal to, co jsem také přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem;
4a byl pohřben a vstal z mrtvých třetího dne podle Písem;
5a zjevil se Petrovi a potom jedenácti.
6Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou, z nichž většina dosud žije, někteří však zesnuli.
7Potom se zjevil Jakubovi, poté všem apoštolům.
8Naposledy ze všech jako nehodnému se zjevil i mně.
9Vždyť jsem nejmenší mezi apoštoly, nejsem ani hoden se nazývati apoštolem, poněvadž jsem pronásledoval Církev Boží.
10Milostí Boží však jsem to, co jsem, a jeho milost ke mně nebyla bez užitku, nýbrž pracoval jsem víc než oni všichni, ovšem ne já, nýbrž milost Boží se mnou.
11Ať tedy já nebo oni, tak hlásáme, a tak jste uvěřili.
12Hlásá-li se však, že Kristus vstal z mrtvých, jak mohou někteří mezi vámi říkati, že není vzkříšení z mrtvých?
13Není-li vzkříšení z mrtvých, ani Kristus nevstal z mrtvých.
14Nevstal-li však Kristus z mrtvých, marné je kázání naše, marná i víra vaše.
15Ukazuje se pak, že jsme i křivými svědky o Bohu, poněvadž vydali jsme svědectví proti Bohu, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil, nevstávají-li totiž mrtví (z mrtvých).
16Neboť nevstávají-li mrtví, ani Kristus nevstál;
17nevstal-li Kristus (z mrtvých), bez užitku je vaše víra, neboť dosud žijete v svých hříších.
18Zahynuli tedy také ti, kdož zesnuli v Kristu.
19Doufáme-li toliko v tomto životě v Krista, zasluhujeme více soucitu než všichni (ostatní) lidé.
20Avšak Kristus vstal z mrtvých jako prvotina těch, kdož zesnuli.
21Poněvadž totiž skrze člověka (přišla) smrt, (přichází) též skrze člověka vzkříšení z mrtvých.
22Neboť jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.
23Každý však, až přijde na řadu: jako prvotina Kristus; potom ti, kdož patří ke Kristu při jeho příchodu,
24potom bude konec, až odevzdá království Bohu Otci, až zničí veškeré panství a veškeru moc i sílu.
25Musí totiž kralovati, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy.
26Jako poslední nepřítel bude zničena smrt;
27neboť „všecko podřídil (Bůh) pod jeho nohy“. Když však praví, že všechno jest [mu] podřízeno, je patrno, že kromě Toho, jenž mu všechno podřídil.
28Když pak mu bude všechno podřízeno, tu i Syn se podřídí Tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
29Co však budou činiti ti, kdož se dávají křtíti za mrtvé? Nevstávají-li mrtví vůbec (z mrtvých), proč se dávají za ně také křtíti?
30Proč i my se vydáváme každou hodinu v nebezpečí?
31Den co den umírám, jakože se, bratří, vámi honosím v Kristu Ježíši, Pánu našem.
32Bojoval jsem v Efesu se šelmami – (řečeno) po lidsku – jaký mám z toho užitek? Nevstávají-li mrtví, pak „jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“
33Nemylte se, vždyť „špatné společnosti kazí dobré mravy“.
34Vystřízlivěte náležitě a nehřešte, neboť někteří (z vás) neznají Boha; pravím to k vašemu zahanbení.
35Ale někdo řekne: „Jak vstanou mrtví? S jakým tělem přijdou?“
36Bláhový, co ty rozséváš, neoživne, jestliže napřed nezemře.
37A co seješ, není ona budoucí rostlina, nýbrž pouhé zrno, buď pšeničné nebo nějaké jiné.
38Bůh však mu dává tělo podle své vůle, a to každému semeni tělo vlastní.
39Není tělo jako tělo, nýbrž jiné je (tělo) lidské, jiné čtvernožců, jiné ptáků, jiné ryb.
40A (jsou) tělesa nebeská a tělesa pozemská; avšak jiný je lesk (těles) nebeských a jiný pozemských.
41Jiný je lesk slunce, jiný lesk měsíce a jiný lesk hvězd; ano i hvězda se liší od hvězdy leskem.
42Tak (bude) i při vzkříšení z mrtvých: Rozsévá se (tělo) v porušitelnosti, vstane v neporušitelnosti;
43rozsévá se v necti, vstane v slávě; rozsévá se v slabosti, vstane v síle;
44rozsévá se tělo živočišné, vstane tělo duchovní.
45Je-li tělo živočišné, jest i duchovní. Tak je také psáno: „První člověk Adam se stal člověkem žijícím“, druhý Adam duchem oživujícím.
46Není však dříve to, co je duchovní, nýbrž to, co je živočišné, potom co je duchovní.
47První člověk, jsa ze země, byl pozemský; druhý člověk, jsa s nebe, [je nebeský].
48Jaký byl (onen) pozemský člověk, takoví jsou též lidé na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví jsou i ti na nebi.
49Proto jako jsme nesli obraz pozemského člověka, nesme i obraz toho nebeského!
50Toto však, bratří, pravím, že tělo a krev nemůže dostati království Boží, ani porušitelnost nedostává neporušitelnost
51Hle, tajemství vám pravím: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni,
52a to náhle, v okamžiku, při posledním zvuku trouby. Trouba totiž zazní, a mrtvi vstanou neporušitelní, a my budeme proměněni.
53Musí zajisté toto porušitelné (tělo) obléci neporušitelnost a toto smrtelné (tělo) obléci nesmrtelnost.
54Až pak toto porušitelné (tělo) obleče neporušitelnost a toto smrtelné obleče nesmrtelnost, tehdy se splní to slovo, které je psáno: „Pohlcena je smrt vítězně.
55Kde jest, smrti, tvé vítězství? Kde jest, smrti, tvůj osten?“
56Osten smrti je hřích a moc hříchu je v zákoně.
57Ale díky Bohu! Ten nám dopřává vítězství skrze Pána našeho Ježíše Krista.
58Proto, moji milí bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, vždycky buďte plní horlivosti v díle Páně, neboť víte, že vaše práce v Pánu není nadarmo.