1Usilujte o lásku, horlete o dary duchovní, zvláště však, abyste prorokovali!
2Neboť kdo mluví (cizím) jazykem, nemluví pro lidi, nýbrž pro Boha; nikdo mu totiž nerozumí, poněvadž duchem mluví tajemství.
3Kdo však prorokuje, mluví pro lidi ke vzdělání, povzbuzení a útěše.
4Kdo mluví (cizím) jazykem, vzdělává sebe, ale kdo prorokuje, vzdělává křesťanskou obec [Boží].
5Přál bych si ovšem, abyste všichni mluvili (cizími) jazyky, ale raději, abyste prorokovali. Neboť větší jest, kdo prorokuje, nežli ten, kdo mluví, jazyky, leda by také vykládal, aby křesťanská obec byla poučena.
6Nuže tedy, bratří, kdybych k vám přišel a mluvil bych (cizími) jazyky, co vám prospěji, nebudu-li vám mluviti mocí zjevení nebo poznání nebo proroctví nebo poučování?
7Jestliže neživé věci vydávající zvuky, na příklad flétna neb citera, nerozliší tóny, jak je pak možno poznati, co kdo na flétnu píská nebo na citeru hraje?
8A kdo se bude, vydá-li polnice neurčitý zvuk, chystati do války?
9Tak je to i s vámi. Nebudete-li (darem) jazyků srozumitelně mluviti, jak se pozná to, co se mluví? Budete zajisté mluviti jen do větru.
10Tolik je věru rozličných jazyků na světě, a žádný (z nich) není o sobě nesrozumitelný.
11Neznám-li tedy smysl řeči, budu mluvícímu cizincem a mluvící bude zase mně cizincem.
12Tak tedy i vy, poněvadž horlíte o dary duchovní, snažte se o to, abyste oplývali těmi, jež přispívají ke vzdělání křesťanské obce.
13Proto kdo mluví (cizím) jazykem, ať se modlí, aby také mohl vykládati!
14Neboť modlím-li se (cizím) jazykem, můj duch se modlí, ale můj rozum je bez užitku.
15Co z toho plyne? Budu se modliti duchem, budu se však modlit i rozumem; budu zpívati žalmy duchem, budu však (je) zpívat i rozumem.
16Neboť budeš-li dobrořečiti duchem, jak odpoví k tvému díkůčinění „Amen“ člověk neznalý té řeči? Vždyť nerozumí, co pravíš.
17Tvá děkovná modlitba jest ovšem dobrá, ale bližní se (tím) nevzdělává.
18Bohu díky! Mluvím (cizími) jazyky více než vy všichni,
19avšak ve shromáždění chci raději promluviti pět srozumitelných slov, abych poučil také jiné, nežli deset tisíc slov v (cizím) jazyce.
20Bratří, nebuďte dětmi v myšlení, nýbrž v špatnosti buďte dětmi! V myšlení buďte dokonalí!
21V Zákoně je psáno: „Cizími jazyky a cizími rty budu mluviti k tomuto lidu, a ani tak neposlechnou, praví Pán.“
22Podle toho je (dar) jazyků na znamení nikoliv pro věřící, nýbrž pro nevěřící; kdežto (dar) prorokování je nikoliv pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23Jestliže by se tedy sešla celá křesťanská obec dohromady a všichni by mluvili (cizími) jazyky, a vešli by tam (lidé) nezasvěcení nebo nevěřící, což neřeknou, že blázníte?
24Jestliže by však všichni prorokovali a vešel by tam nějaký nevěřící nebo nějaký nezasvěcenec, budou ho všichni usvědčovati a všichni posuzovati;
25tajnosti jeho srdce přijdou najevo, takže padne na tvář a bude se klaněti Bohu vyznávaje: „Skutečně Bůh je mezi vámi!“
26Co z toho tedy, bratří, vyplývá? Když se sejdete, jeden [z vás] má žalm, jiný poučení. jiný zjevení, jiný dar jazyků, jiný dar vykládání; všecko ať se děje ke vzdělání!
27Mluví-li někdo (cizím) jazykem, ať mluví dva nebo nanejvýš tři, a to jeden po druhém; a jeden ať vykládá!
28Nebylo-li by vykladače, ať mlčí ve shromáždění, ale ať mluví sám se sebou a s Bohem!
29Z proroků ať mluví dva nebo tři a ostatní ať posuzují!
30Dostane-li se však zjevení někomu jinému z přítomných, první ať mlčí;
31vždyť můžete všichni prorokovati, jeden po druhém, aby se všichni učili a všichni vzdělávali.
32Duchovní dary prorocké se podřizují prorokům,
33neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž pokoje.
34Jako ve všech obcích věřících mají ženy (také) ve vašich shromážděních mlčeti, neboť není jim dovoleno ujímati se slova; mají se však podřizovati, jak i zákon praví.
35Chtějí-li však něco zvěděti, ať se doma otáží svých mužů; neboť se nesluší pro ženu mluviti ve shromáždění.
36Či snad od vás vyšlo slovo Boží, anebo toliko k vám se dostalo?
37Zdá-li se někomu, že je prorokem nebo že má duchovní dary, ať uzná, že je příkazem Páně to, co vám píši;
38jestliže to někdo neuzná, nedojde sám uznání.
39Nuže, bratří, snažte se o to, abyste prorokovali, a nebraňte mluviti (cizími) jazyky!
40Všecko však ať se děje důstojně a podle řádu!